Proč už mladí lidé netouží po vlastním autě hned, jak získají řidičák? Rostoucí životní náklady, dopravní omezení ve městech a snaha o ochranu klimatu je vedou k flexibilnější a udržitelnější mobilitě.
Když se zamyslíme nad tím, jak jsme se ještě zcela nedávno mohli přepravovat po městě, víme, že v podstatě existovaly jen dvě možnosti: autem či veřejnou dopravou. Dnes je nabídka mnohem širší. Elektrokola, sdílené dopravní prostředky nebo elektromobily postupně mění způsob, jakým se po městech pohybujeme.
Proměňuje se i náš pohled na mobilitu. Zatímco futuristé na počátku 20. století oslavovali automobil jako symbol pokroku, dnes se stále více diskutuje o tom, jak dopravu učinit udržitelnější, tišší a šetrnější k životnímu prostředí.
Změny se nikdy nedějí přes noc, zvláště pokud se týkají hluboce zakořeněných sociálních návyků. Proto je auto stále velmi běžný dopravní prostředek: podle studie Ipsos 87 % Evropanů vlastní vůz a 84 % jej používá každý den.
Avšak jiná data naznačují, že se něco mění ve způsobu, jakým lidé přistupují k mobilitě, s rostoucím zájmem o možnosti využití elektřiny.
Podle údajů ACEA (Evropské asociace výrobců automobilů) v roce 2025 představovaly bateriové elektromobily 17,4 % podílu na trhu v Evropské unii oproti 13,6 % v předchozím roce. Hybridní elektromobily získaly 34,5 % trhu a staly se tak jasným favoritem v zemích EU. Naopak kombinovaný podíl vozidel výhradně s benzinovým nebo naftovým motorem klesl na 35,5 % ze 45,2 % v roce 2024.
K tomu můžeme přidat stále rozsáhlejší používání jízdních kol, zejména elektrokol, která se opět stávají populárními: dnes vlastní kolo každý pátý Evropan, 42 % uživatelů uvádí, že své elektrokolo používá častěji než před pěti lety, a 32 % plánuje jej v budoucnu používat ještě více.
Není proto divu, že se tento posun v pojímání mobility projevuje obzvláště u mladších generací.
Výzkum z Evropské unie potvrzuje, že lidé ve věku 18 - 34 let volí stále častěji „přístupnější“ možnosti mobility. V této věkové skupině využívá 72 % osob veřejnou dopravu a 50 % jezdí tradičním bicyklem.
Přestože automobil zůstává důležitým dopravním prostředkem, mladí dospělí častěji zvažují i jeho finanční náročnost. Podle americké centrální banky jsou lidé v této věkové skupině více zadluženi než předchozí generace, takže je nezbytné snižovat výdaje tak, aby to mělo dopad i na dopravní řešení.
Experti upozorňují, že ačkoliv jsou elektromobily stále dostupnější a roste počet modelů, které lze pořídit za méně než 30 000 Eur, kupní cena nadále zpomaluje jejich pořizování spotřebiteli. Proto se klíčovým nástrojem pro urychlení růstu tohoto trhu mohou stát takové výhody, jako jsou daňové úlevy a nákupní pobídky.
Proč se tedy mladší generace stále více přiklánějí k udržitelným formám dopravy než generace předchozí?
Jedním z klíčových cílů je, aby do roku 2030 jezdilo po evropských silnicích nejméně 30 milionů automobilů s nulovými emisemi. A výhled do roku 2050 počítá s tím, že téměř všechna auta budou udržitelná a budou produkovat nulové emise.
Tato transformace vyžaduje vytvoření systému mobility a dopravy, který bude nejen ekologičtější a méně škodlivý pro životní prostředí, ale i více inovativní a digitální. V této souvislosti se změna může týkat i pojišťovacích modelů souvisejících s mobilitou, které mohou tento nový kulturní přístup přizpůsobit potřebám lidí.
Česká republika zatím postupuje směrem k udržitelnější dopravě pomaleji než některé západoevropské země. Obecně platí, že navzdory socioekonomickému a technologickému vývoji, ke kterému v zemi došlo za několik posledních desetiletí, nedošlo v českém systému mobility k žádným zvlášť významným strukturálním změnám. Mobilita se stále spoléhá především na individuální dopravu vozem a vozidla jsou nadále z valné části poháněna fosilními palivy.
Není proto divu, že podle Evropské agentury pro životní prostředí má Česká republika jeden z nejstarších vozových parků v Evropě s průměrným stářím vozidel 16 let. To je doprovázeno jedním z nejnižších podílů automobilů na alternativní paliva. Otázky týkající se paliv nabývají na významu zejména s ohledem na to, že ceny nadále rostou v důsledku geopolitického napětí na Blízkém východě.
Přestože ceny paliv vzrostly, bateriové elektromobily tvořily v polovině roku 2025 pouze 0,6 % osobních automobilů z celkového počtu 6,7 milionů vozidel v České republice. Plug-in hybridní elektromobily představovaly pouze 0,4 % celého vozového parku.
Česká republika má v současné době asi 6 200 veřejných nabíjecích stanic, což ji řadí na 14. místo v Evropské unii co do počtu nabíjecích stanic.
Rozvoj elektromobility podporují také veřejné programy. V letech 2022–2023 byl spuštěn program Ekomobilita pro obce, který pomáhá financovat nákup elektromobilů, vozidel na vodíkový pohon a neveřejných dobíjecích stanic. Díky této iniciativě již byla poskytnuta podpora na zakoupení více než 1 500 vozidel. Na program navázala další výzva pro veřejný sektor, která rozšířila podporu také na nákladní elektrokola.
Dotace jsou k dispozici i pro neveřejné nabíjecí stanice v domácnostech a bytových domech. Díky těmto programům financování zaznamenala Česká republika během prvních čtyř měsíců roku 2025 výrazný nárůst registrací elektromobilů.
Další rozvoj udržitelné dopravy má podpořit také Modernizační fond, který bude fungovat minimálně do roku 2030. Peníze z něj směřují například do ekologičtější městské dopravy, vlaků s alternativním pohonem nebo do výstavby potřebné dobíjecí a plnicí infrastruktury.
Pozornost nebude zaměřena pouze na městské oblasti, ale více i na venkov. Byl zřízen fond na podporu odlehlých oblastí, které jsou znevýhodněné omezenými službami veřejné dopravy a jsou ohrožené rostoucími náklady na vytápění a dopravu. V těchto oblastech, kde se mobilita řeší častějším používáním automobilů, podporuje fond zavedení elektrických vozidel v rámci veřejné dopravy a také řešení sdílené mobility a cyklistiku.
Zvláštní pozornost je věnována i železnicím. Byly vypracovány plány na vysokorychlostní železniční tratě, které výrazně zkrátí cestovní dobu a zpřístupní rychlou železniční dopravu minimálně 75 % české populace. Očekává se rovněž, že tato zlepšení přesunou značný podíl nákladní dopravy ze silnic na železnici.
Rozvoj udržitelnější dopravy podporují také legislativní změny. Díky nim roste podíl obnovitelných zdrojů energie a vedle tradičních biopaliv se stále více prosazují jejich pokročilejší varianty vyráběné z biomasy a odpadu. Česká doprava tak postupně prochází proměnou směrem k ekologičtějším řešením.
Přečtěte si také:
Jak snížit osobní uhlíkovou stopu
Podcast Stačí málo: „Lidé se bojí nových technologií, protože nevědí, co udělají.“
Jak automobily přispívají ke změně klimatu (a tipy, jak snížit emise)
K této aktivitě se letos přidal pilotní projekt, který je postavený na instalaci pachových ohradníků. „Ve spolupráci s odborníky z Centra dopravního výzkumu jsme vytipovali nejrizikovější úseky českých silnic a na dvanácti z nich po obou stranách přibližně kilometrové pasáže instalovali pachové ohradníky. Kromě záchrany desítek kusů zvěře a úspory stovek tisíc korun na škodách na vozidlech nám jde hlavně o to, abychom během následujícího roku změřili účinnost tohoto preventivního opatření proti kontrolní skupině. Zajímá nás, o kolik instalace redukuje počet střetů se zvěří a jaký tak bude její celospolečenský přínos. Cílem je ověřit ekonomiku a pilotní projekt přetavit v udržitelnou investici,“ říká Vít Hochmal, senior manažer cenování a analýz neživotního pojištění v Generali České pojišťovně.
Úseky se nacházejí na 12 lokalitách v Česku, kde prokazatelně dochází dlouhodobě ke kumulaci střetů se zvěří.
Pachové ohradníky představují preventivní nástroj, který využívá přirozeného chování divoké zvěře. Základním principem je práce s čichem – tedy se smyslem, který je pro většinu druhů zvěře klíčový při orientaci v prostoru. Zvěř se v krajině orientuje především podle pachových stop. Některé pachy v ní vyvolávají vrozenou únikovou reakci, takzvaný atavistický strach. Jde o instinkt přežití, kdy si zvíře spojuje určité pachy s hrozbou – typicky s přítomností predátora nebo člověka.
„Silný nebo neznámý pach působí na zvěř rušivě. Pokud vycítí možnou přítomnost predátora nebo člověka, danému místu se raději vyhne,“ vysvětluje Barbora Horáková ze společnosti Ekoplant. Ta se na výrobu pachů a jejich nosičů specializuje.
U pachových ohradníků v projektu Generali České pojišťovny byla použita směs určená pro kopytníky. To proto, že ve více než 80 % případů dochází v provozu v Česku ke kolizi se srnčí zvěří. Provedení ohradníků nesoucí pach bylo navíc vybráno s ohledem na biologickou odbouratelnost, ekologickou nezávadnost a minimalizaci dopadů na okolní přírodu.
Pachové ohradníky nepatří mezi fyzické bariéry, což je důležité tam, kde není nutné bránit zvířatům v přirozeném pohybu krajinou, ale zároveň je potřeba snížit riziko střetu s vozidly. „Pachové ohradníky nejsou dokonalé, ale z dostupných možností patří k těm nejefektivnějším. Zejména v nepřehledných usecích, kde je třeba snížit pohyb zvěře v blízkosti silnice a kde má současně řidič málo času zareagovat,“ vysvětluje prof. RNDr. Michal Bíl, Ph.D., expert na srážky se zvěří z Centra dopravního výzkumu.
Podle dosud provedených dlouhodobých testování založených na sledování sražených zvířat vykázaly pachové ohradníky účinnost přibližně kolem 50 procent. „Efekt tohoto řešení nevnímáme jako bezvýznamný,“ uzavírá Michal Bíl.
Účinnost použití pachových ohradníků se navíc zvyšuje zejména v obdobích, kde je lesní zvěř nejaktivnější: v květnu, na přelomu července a srpna a v říjnu a listopadu.
O tom, že srážky se zvěří jsou každodenní realitou, mluví také statistiky Generali České pojišťovny. Ta za uplynulé pololetí (říjen-březen) řešila s klientkami a klienty celkem 4528 pojistných událostí, za něž vyplatila 242 miliónů korun. „Meziročně jde o 20% nárůst v počtu případů, u vyplacené hodnoty za opravu poškozených vozidel jde o 38 %. Průměrná škoda přitom v čase postupně také roste a aktuálně přesahuje 53 tisíc korun,“ komentuje situaci Patrik Nauš, senior manažer likvidace pojistných událostí motorových vozidel z Generali České pojišťovny.
Náklady na pojistné události, kde figuruje sražená zvěř, se přitom stále průběžně zvyšují. Do cenových kalkulací oprav vozidel se promítá nárůst ceny práce v autoservisech a spolu s ní také zvyšující se ceny materiálu a náhradních dílů. „Majitelky a majitelé vozidel přitom následky po srážce se zvěří řeší z 55 % z havarijního pojištění a ze 45 % z připojištění střetu se zvěří,“ poukazuje na praxi Patrik Nauš. Připojištění střetu se zvěří je přitom jedno z nejoblíbenějších připojištění vůbec s roční cenou 1100 Kč a pojistným krytím 100 000 Kč.
Přečtěte si
Nebo si poslechněte podcast s profesorem Michalem Bílem: Při setkání se zvěří je lepší brzdit