Proč jste se v pojišťovně rozhodli pro projekt s pachovými ohradníky? Existují nějaké alternativy v případě tématu střetů se zvěří?
Pachové ohradníky jsme zvolili proto, že jsou relativně levné, rychle instalovatelné a dobře škálovatelné opatření pro rizikové úseky silnic. Nejsou to masivní stavební zásahy, které by se plánovaly roky. Dají se cíleně a rychle použít tam, kde data ukazují opakované střety se zvěří.
Alternativ existuje víc: oplocení, ekodukty, podchody a nadchody pro zvěř, proměnné dopravní značení, snížení rychlosti, úprava vegetace kolem silnice, detekční systémy, odrazky nebo akustická zařízení. Každé opatření má jiné náklady, jinou účinnost a hodí se pro jiný typ komunikace a četnost střetů. Velká stavební opatření dávají smysl hlavně u dálnic a významných tahů. Pachové ohradníky mohou být praktickým nástrojem hlavně pro kratší rizikové úseky na běžných silnicích první a druhé třídy.

Pachové ohradníky – to může znít trochu neuchopitelně. Jak jednoduše byste vysvětlil, na jakém principu fungují a proč by měly zvěř od silnice odradit?
Zjednodušeně řečeno jde o pachovou bariéru podél silnice. Na nosiče/kůly umisťované s rozestupem 10 metrů se aplikuje látka s intenzivním pachem, který má zvěři signalizovat nebezpečí nebo přítomnost predátora či člověka. Cílem není zvěř navždy zastavit, ale snížit pravděpodobnost, že vběhne bezprostředně před auto.
Je důležité říct, že pachový ohradník není plot. Zvěř může komunikaci dál překonat. Princip je spíš v tom, že pach jí má přimět k její větší ostražitosti a zpomalení nebo k volbě jiného místa a času přechodu. U střetu s autem často rozhodují vteřiny – a právě změna chování zvěře v kritickém místě může být rozdílem mezi nehodou a bezpečným průjezdem.

Do projektu jste zapojili odborníky z Centra dopravního výzkumu. Co přinesli oni a co naopak do spolupráce přinesla pojišťovna?
Centrum dopravního výzkumu přineslo hlubokou odbornost v oblasti dopravní bezpečnosti, fenoménu střetu se zvěří, práce s nehodovými daty a metodiky vyhodnocování účinnosti opatření. To je pro podobný projekt klíčové, protože nestačí ohradníky jen instalovat. Musíme správně vybrat místa, nastavit kontrolní úseky a objektivně změřit, jestli opatření skutečně funguje.
Pojišťovna do spolupráce přináší jiný, ale velmi důležitý vstup. A to finance na instalaci opatření na testovacích úsecích s vysokým počtem nehod získané z Fondu Zábrany Škod a motivaci počet škod se zvěří v ČR snižovat.
Spojení odborníků z CDV a financování a přirozenou motivace pojišťovny na snížení rizika ještě před tím, než vznikne škoda je podle mě přesně ten typ partnerství, který může mít praktický dopad.

Klíčové u pachových ohradníků je měření jejich účinnosti. Co přesně budete během následujícího roku sledovat a porovnávat?
Budeme sledovat, jestli se na ošetřených úsecích sníží počet střetů se zvěří oproti minulosti a zároveň oproti srovnatelným kontrolním úsekům bez ohradníků. To je velmi důležité, protože počet nehod se může meziročně měnit i vlivem počasí, intenzity dopravy, pohybu zvěře nebo změn v evidenci nehod.
Proto chceme porovnávat stav „před a po“ a zároveň „ošetřený a neošetřený úsek“. Vedle samotného počtu nehod nás bude zajímat také výše škod, změna účinnosti podle časové vzdálenosti od (re)aplikace, případné přesuny rizika na konec ošetřeného úseku a celková ekonomika opatření.
Cílem není jen říct, že jsme něco nainstalovali, ale férově vyhodnotit, zda to dává bezpečnostní i ekonomický smysl.
Současně chceme zjistit, zda výsledky pilotního projektu budou natolik přesvědčivé, aby dávalo smysl uvažovat o širším a systematičtějším nasazení tohoto řešení i na dalších rizikových úsecích.

Projekt pachových ohradníků má nejen bezpečnostní, ale i ekonomický rozměr. Jak se v praxi přepočítává méně sražené zvěře na smysluplnou investici?
Základní logika je podobná jako u každé prevence. Na jedné straně máme náklady na instalaci a údržbu opatření. Na druhé straně očekávané přínosy: méně škod na vozidlech, méně výjezdů složek, méně zásahů správců komunikací, menší dopad na zvěř a nižší riziko zranění lidí.
V praxi se díváme na to, kolik střetů se na daném úseku historicky stávalo, jaká je průměrná škoda, jaká účinnost opatření je realistická a kolik stojí instalace na jeden kilometr. Pokud se na rizikovém úseku podaří odvrátit jen několik škod ročně, investice se velmi rychle vrátí. A pokud započteme i širší společenské náklady, vychází ekonomika prevence silně pozitivně i při zabránění pouze jedné škodě ročně.

Nezůstal jste jen u role zadavatele, ale ohradníky jste na některých místech instaloval osobně. Změnil vám tenhle „výjezd z kanceláře“ pohled na vlastní práci?
Určitě ano. V kanceláři vidíte mapu, graf a tabulku škod. V terénu ale najednou stojíte u konkrétní silnice, vidíte les, pole, příkop, zatáčku, známky pohybu zvěře nebo její ostatky a pochopíte, proč je dané místo rizikové. Data dostanou fyzický rozměr.
Pro mě to byl silný moment. Člověk si potvrdí, že analytika má největší hodnotu tehdy, když se promění v konkrétní rozhodnutí a akci.
Tady to nebylo jen o tom něco spočítat, ale vzít data, vybrat rizikové místo a udělat první praktický krok k tomu, aby se tam stávalo méně nehod.

Při instalaci jste si prý odnesl i méně příjemnou zkušenost související s vůní. O co šlo?
Pachové ohradníky se nejmenují pachové náhodou. Ta látka je opravdu intenzivní a rozhodně to není vůně, kterou byste chtěli mít na oblečení nebo v autě. Při instalaci si člověk velmi rychle ověří, že princip je založený na silném pachovém signálu, který nefunguje na srnčí zvěř, ale spolehlivě odpuzuje i lidi.

Pokud se pilotní projekt osvědčí, co by to mohlo znamenat do budoucna – nejen pro pojišťovnu, ale třeba i pro správce silnic nebo samotné řidiče?
Pokud se pilot osvědčí, může vzniknout velmi praktický model spolupráce: data pomohou najít rizikové úseky, odborníci navrhnou vhodné opatření, správci komunikací umožní jeho realizaci a pojišťovny mohou přinést ekonomický pohled na návratnost a podporu prevence skrz její financování.
Pro řidiče by to znamenalo bezpečnější rizikové úseky. Pro správce silnic nástroj, jak prioritizovat omezené prostředky tam, kde mají největší efekt. A pro pojišťovnu možnost posunout se od čistého hrazení škod k aktivnímu řízení rizika. To je podle mě budoucnost pojišťovnictví: nejen spočítat, kolik škoda stojí, ale pomáhat tomu, aby část škod vůbec nevznikla.

Přečtěte si

Preventivní projekt Generali České pojišťovny: Pachové ohradníky u silnic omezují počty střetů se zvěří v regionech

Od ceny pojistky k prevenci škod: Jak data mění roli pojišťoven