Závodník Richard Gonda radí, jak se vyhnout nebezpečným situacím na silnici

Závodní volant drží v rukou už od svých šesti let a na tachometru měl i 330 kilometrů za hodinu - samozřejmě na závodním okruhu. Jako profesionální jezdec zvládá Slovák Richard Gonda vyhrocené situace ve vysokých rychlostech a své auto ovládá dokonale. V běžném provozu si raději užívá pohodlnou klidnou jízdu. Kromě závodění se věnuje i koučování. Proto jsme se v našem rozhovoru ptali na jeho závodní zkušenosti a zjišťovali i tipy, jak se chovat za volantem, abychom vždy bezpečně přišli do cíle.

Richarde, jsi známý nejen jako šampion Formule 3, ale i jako komentátor F1, závodní kouč a zejména zkušený řidič. Jakou největší rychlostí si jel a jaký to byl pocit?

Těsně pod 330 kilometrů za hodinu. Na okruhu Yas Marina v Abu Dhabí s Formulí 2. Je tam docela dlouhá rovinka. Pocit je to příjemný, protože si konečně na chvilku odpočinete a uvolníte trochu ruce, dokud nepřijde další sekce zatáček. Jinak jsou rovinky ta nejnudnější část okruhů.

Kolik máš asi najetých kilometrů?

Když spočítám jen všechny cesty na závody a testování mimo denní ježdění je toho dost a kilometrů hodně. Odhaduji to zhruba na 55 tisíc kilometrů ročně.

Kolik aut ti už prošlo pod rukama?

Sériová a sportovní auta bych raději přeskočil. To už by byly asi stovky. Někdy mívám i období, kdy sedím téměř každý druhý den v jiném autě. Samozřejmě ne ve vlastním.

Z moderních závodních strojů to většinou byly formulové monoposty, které jsou otevřené. Se střechou nad hlavou na nejvyšší příčky radím právě aktuální kategorii GT3, což jsou nejsilnější GT-čka. Z nich konkrétně BMW M6 GT3, se kterým závodíme v týmu Šenkýř Motorsport. Dále mohu zmínit prototyp World Series R.S.01, který byl pekelně rychlý a podařilo se mi s ním vyhrát hodně závodů, také BMW Z4 GT3, Porsche Carrera Cup, M4 GT4 a pár ne továrních aut. Za všechny možnosti jsem velmi vděčný.

Pomáhají ti zkušenosti ze závodů, kde jezdíš vysokou rychlostí, i v běžném provozu?

Určitě. Za závodním volantem sadím od šesti let, takže jsem měl možnost zažít různé situace. Proto se snažím jezdit v běžném provozu velmi bezpečně, myslet i za ostatní a předvídat, protože to na závodech trénujete. Vím, jak to může skončit na trati. A proto bych to na cestě nechtěl zažít.

Jak se pojišťují profesionální závodníci? Kam se mohou vyšplhat náklady za rozbité auto při závodech?

Já mám během závodu sportovní pojištění v rizikové skupině. Za ta léta jsem ho naštěstí využil pouze párkrát, při menších zraněních. Auta jsou však jiná písnička, protože jsou velmi drahá (vrcholové i několik stovek tisíc eur). Kontaktů je na trati mnoho, i když v televizi nejsou vždy vidět. Je to drahé pojištění s plněním často až od 20 tisíc eur. Proto se snažím a musím jezdit čistě. Některým rivalům je to však jedno.

Byl jsi někdy na závodní trati nebo na běžné silnici v nebezpečné situaci, v níž si využil své závodní reflexy?

Na závodní trati je takových situací mnoho. Zejména v kvalifikaci, kdy ženete auto nebo monopost na absolutní limit. Na závodech je to hlavně v soubojích. Na běžné silnici se snažím jezdit tak, abych se do nebezpečné situaci vůbec nedostal. Nejzákeřnější umí být zvěř u silnice. Ale v takovém případě je to víc o štěstí či smůle jak o dovednostech.

Jaké jsou tvé základní zásady, které se snažíš dodržovat, když sedneš za volant?

Nespěchat. Správně sedět. Při delší cestě dodržovat pitný režim. Nerozptylovat se a samozřejmě žádný alkohol.

Které vychytávky nesmí v tvém autě chybět?

Jsem závislý na hudbě, stále mám zapnutou aplikaci Spotify. Jinak mám rád v autě prázdno a čisto. Takže ještě pár hadříků. Nevím, proč s sebou vozím v kufru rezervní nářadí, když mě nikdy nenapadne ho použít. Když ho potřebuji, sháním jinde. A dnes mi samozřejmě nesmí chybět ani dezinfekce a roušky.

Většina lidí asi od profesionálního závodníka očekává, že jezdí divoce i po běžných cestách...

Vím, že se to očekává. A každého to zajímá. Ale jezdím klidně a preferuji pohodlnou jízdu. Díky závodům a jejich prostředí nemám potřebu jezdit rychle v normálním životě. Běžná auta nabízejí možná 5 procent toho co závodní. Ani by mě nebavilo se s nimi honit.

„Díky závodům a jejich prostředí nemám potřebu jezdit rychle v normálním životě. Běžná auta nabízejí možná 5 procent toho co závodní. Ani by mě nebavilo se s nimi honit.“

Na většinu závodů v Evropě vyrážíš sám. Nejspíš máš tedy dobrý přehled o situaci v jednotlivých zemích. Prozraď, kde se jak řídí a kde ses setkal s nejvíce piráty na silnicích?

Polsko je pořádná divočina. Nejezdím tam často, ale vždy dávám pětkrát větší pozor. S dost arogantními řidiči jsem se setkal i v Česku, ale mám pocit, že se to už zlepšilo. Německé dálnice zase vyžadují velké soustředění kvůli hustému provozu. Na druhou stranu velmi disciplinovaní jsou podle mě Rakušané.

Jak vnímáš slovenské řidiče a jejich dovednosti? Doporučil bys jim něco?

Bez ohledu na to, zda jde o zkušenější nebo o čerstvé řidiče, obecně častěji důvěřují svým autům až příliš. Nebo naopak vůbec nevědí, co od auta očekávat. Asistenční systémy a aktivní a pasivní bezpečnost jsou dnes na zcela jiné úrovni než před 15 či 20 lety. Ale stále jsme to my, kdo auto ovládá. Dnes máme jen k dispozici větší pomoc. Každému doporučuji vyrazit jednou za čas na školu smyku a poznat své auto v různých situacích.

Čeho si nejprve všimneš jako spolujezdec? Jde o zlozvyky, chyby v řízení auta, špatně nastavené sedadlo, volant či pás? Upozorňuješ na to?

Jako spolujezdec se málokdy cítím uvolněně. Posed a držení volantu je první věc, která mě udeří do očí a napoví o řidiči a následující jízdě mnoho. Když je něco při jízdě opravdu špatně, tak zasahuji. Nedá mi to.

Dají se zlepšit řidičské reflexy? Co bys doporučil? Školu smyku, zvládání krizových situací, řízení v různých terénech?

Dají se vylepšit a je dobré to podceňovat. Byl bych rád, kdyby byla zmiňovaná škola smyku na Slovensku povinná. A to minimálně jako součást každého kurzu autoškoly. Trénování a zdokonalování řidičů na rychlé, sportovní ježdění na okruhu se poslední dva roky věnuji dost intenzivně. Je to však až taková druhá úroveň - pro ty, kteří již řídí, ovládají své auto velmi dobře a chtějí jít do úplných detailů.

„Byl bych rád, kdyby byla škola smyku povinná. A to minimálně jako součást každého kurzu autoškoly.“

Pojďme se podívat na některé běžné situace v každodenním provozu. Zajímají nás tvé tipy a doporučení, jak se v daných chvílích zachovat - kdy brzdit, nebrzdit, točit volantem, držet pevně volant:

  • Na podzim a v zimě bývá často šero, špatné světelné podmínky. 

V takových podmínkách je samozřejmost myslet na zapnutá čistá světla a umyté čelní okno z obou stran. Únava, která je v tomto období spojená se špatnou viditelností, je velmi špatná kombinace. Zejména při dlouhých cestách třeba dbát na krátké pauzy a pitný režim.

  • Podvečerní slunce mi během cesty svítí do očí.

Někdy stačí trochu upravit sedačku. Mít v autě sluneční brýle je při východu a západu slunce velmi užitečné. A opět - čisté okno!

  • Předjíždím na dálnici rychlostí 130 kilometrů za hodinu a nalepí se na mě rozjetý pirát.

Vždy, když vyjíždíme z pruhu, je třeba zkontrolovat také situaci pár stovek metrů za sebou. Tak se nemůže stát, že se mi za nárazníkem během sekundy objeví rychlé auto. Nebezpečný je právě rozdíl v rychlosti. Pokud to pomůže bezpečnosti a plynulosti, je dobré trochu krátce zrychlit a zkrátit čas předjíždění. Nejhorší a nejnebezpečnější řešení je zabrzdit. Ať už naschvál, nebo z leknutí. Znám to ze závodů a vážně nechtějte dostat ránu do zadního nárazníku. Může to mít fatální následky pro oba.

  • Prudké brždění auta přede mnou - jak správně brzdit?

Co nejrychleji a co nejrazantněji. V takovém okamžiku není dobré zamrznout. Právě naopak. Je třeba ihned brzdit a zkontrolovat si i zpětné zrcátko, jestli řidiči za námi stíhají reagovat. V mezní situaci, kdy nás od nárazu dělí pouze řekněme půl metru až metr, je vhodné hledat místo na mírné vybočení vedle překážky.

  • Jak na aquaplaning?

Držet pevně volant. Když už auto přechází do bočního smyku, s nohama neděláme nic prudkého. Zmáčkneme spojku, zvolna plyn, můžeme malinko přibrzdit.

  • Oslepení protijedoucím autem?

Nedívejte se do světel. Když na vás míří silná světla, o to více se musíme soustředit a zaměřit se na svůj pruh.

  • Pes, děti, telefon, hlasité rádio v autě - co s tím?

Koncentrace je asi to nejdůležitější. Snažte se co nejvíce omezit faktory, které vás rozptylují. Například zacházet s telefonem ve městě znamená, že nevnímáme množství okolností a potenciálně ohrožujeme sebe i ostatní. Po celou dobu jízdy je třeba mít 360 stupňový přehled o tom, co se kolem auta děje.

  • Jaké jsou příčiny vzniku přetáčivého smyku a co v jeho případě dělat?

Takový smyk vzniká většinou již v zatáčce nebo na jejím výjezdu. Může za to nepřiměřené prudké zatočení volantu, rychle přidaný plyn (zejména při zadním pohonu), nerovnosti na silnici či náhle snížená přilnavost vozovky. Často jde o kombinaci několika faktorů. Je potřebná plynulá reakce nohou, nic náhlého. Zvolnění plynu a „kontra“ na volantu, t. j. provedení protipohybu, kterým vyrovnáme smyk. Pokud je při zadním pohonu smyk krizový, je vhodné vymáčknout spojku. Očima se díváme tam, kam se chceme dostat.

  • Jaké jsou příčiny vzniku nedotáčivého smyku a co v jeho případě dělat?

Většinou vjedeme do zatáčky příliš rychle a auto nezatáčí tam, kam bychom chtěli. Je třeba zlehka přibrzdit a trochu narovnat volant. Důležité je nezaleknout se a dívat se očima tam, kam se chceme dostat. Ne tam, kam se auto chystá nabourat.

Děkujeme za rozhovor a cenné rady. Přejeme hodně šťastných kilometrů.

O Richardovi se dozvíte více také na webu Sophidea.

22.11.2022

Jak zůstat v zimě na cestách v bezpečí

Jak vyplývá z dat Policie ČR, riziko nehody při jízdě na zasněžené či namrzlé silnici je 15krát vyšší než v létě. V zimních měsících rovněž dochází k více nehodám s tragickými následky.

Jízda v zimě klade zvýšené nároky nejen na vybavení vozu, ale také na řidičské dovednosti. Na prvním místě musí být bezpečnost, proto není radno přeceňovat své schopnosti a dbát na pravidla bezpečné jízdy. Rovněž důkladná příprava vozu před zimou pomůže ušetřit řadu problémů a přispěje k vyšší bezpečnosti. Dali jsme proto dohromady několik tipů, které vám pomohou zůstat v zimě za volantem v bezpečí, abyste se i vy nestali další smutnou statistikou.

Neriskujte

I když je hezké počasí a silnice je bez problémů sjízdná, jsou úseky, kde se situace může dramaticky změnit. Na mostě a ve stinných místech vás může zaskočit náledí, mezi poli zase navátý sníh.

Jezděte vždy jen tak rychle, jak počasí a sjízdnost silnice dovolují. Mějte na paměti, že brzdná dráha na kluzkém povrchu je výrazně delší, proto dodržujte bezpečnou vzdálenost alespoň 4 sekundy. Při jízdě po zasněžené silnici se držte vyjetých kolejí, jejich přejíždění zvyšuje riziko smyku. Nejezděte ani příliš rychle, ale při jízdě do kopce či v hlubším sněhu ani příliš pomalu. Rovněž se vyvarujte prudkému zrychlování nebo brzdění. Před zatáčkou zpomalte a zařaďte nižší rychlostní stupeň. Při jízdě z kopce na namrzlé vozovce nešlapejte na brzdu, ale brzděte motorem.

Zásadní je plynulost jízdy a klid. Pokud si nejste jisti, jeďte o 10 km/h pomaleji, než byste jeli obvykle. Předjíždějte jen v nutných případech a na dobře přehledných úsecích. Pokud se na vás někdo tlačí, raději zajeďte ke kraji a nechte ho předjet. Vždy vyrážejte na cestu s předstihem, abyste nemuseli chvátat.

Pokud máte možnost, přihlaste se do školy smyku nebo si někde na odlehlém místě vyzkoušejte, jak se vaše auto v takové situaci chová, abyste pak na silnici měli jistotu, že jste takovou situaci schopni zvládnout.

Připravte auto na zimu

Před zimou se vyplatí nechat auto zkontrolovat v servisu. Zde doplní kapaliny, vymění olej, zkontrolují brzdy, ale prověří také stav vaší baterie. Nezbytná je samozřejmě výměna letních pneumatik za zimní s dostatečně hlubokým dezénem (vzorkem). A nezapomeňte dolít nemrznoucí směs do ostřikovačů!

Doporučujeme auto před zimou také důkladně navoskovat, čímž ochráníte lak před negativním působením solí a prodloužíte životnost karoserie. Samozřejmostí je pravidelné mytí. 

Před každou jízdou je třeba auto důkladně očistit od sněhu, a to nejen proto, abyste měli dobrý výhled, ale také proto, aby uvolňující se sníh neohrozil ostatní řidiče. Ujistěte se, že máte dostatek paliva a funkční a dobře nafouknutou rezervu. 

Samozřejmostí by měla být škrabka na led a smetáček na sníh. Vhodné je přibalit také startovací kabely a jedete-li do hor, rovněž sněhové řetězy. Zároveň není od věci sbalit s sebou zimní vybavení pro případ, že byste někde uvízli nebo museli strávit nějaký čas v koloně. Vyplatí se mít kanystr s benzinem nebo naftou, deku, jídlo, pití, ale také sněhovou lopatku, a především plně nabitý telefon, případně záložní powerbanku.

V neposlední řadě zvažte, zda pro svůj vůz nezřídit havarijní pojištění či nerozšířit své povinné ručení o pojištění asistenčních služeb a náhradního vozidla, živelné pojištění či pojištění na střet se zvěří.

Závěrem

Co platí na silnici v létě, platí v zimě dvojnásob. Nepřeceňujte své síly. Jezděte vždy tak, abyste měli auto vždy pod kontrolou a byli schopni v klidu zareagovat. Jezděte plynule, opatrně a s citem. Předvídejte, co se může stát. Ale hlavně neztrácejte hlavu a na nenadálé situace se snažte reagovat s klidem. Zbrklost za volantem se opravdu nevyplácí. Tak šťastnou cestu!

Vyberte kategorii