Závodník Richard Gonda radí, jak se vyhnout nebezpečným situacím na silnici
Závodní volant drží v rukou už od svých šesti let a na tachometru měl i 330 kilometrů za hodinu - samozřejmě na závodním okruhu. Jako profesionální jezdec zvládá Slovák Richard Gonda vyhrocené situace ve vysokých rychlostech a své auto ovládá dokonale. V běžném provozu si raději užívá pohodlnou klidnou jízdu. Kromě závodění se věnuje i koučování. Proto jsme se v našem rozhovoru ptali na jeho závodní zkušenosti a zjišťovali i tipy, jak se chovat za volantem, abychom vždy bezpečně přišli do cíle.
Richarde, jsi známý nejen jako šampion Formule 3, ale i jako komentátor F1, závodní kouč a zejména zkušený řidič. Jakou největší rychlostí si jel a jaký to byl pocit?
Těsně pod 330 kilometrů za hodinu. Na okruhu Yas Marina v Abu Dhabí s Formulí 2. Je tam docela dlouhá rovinka. Pocit je to příjemný, protože si konečně na chvilku odpočinete a uvolníte trochu ruce, dokud nepřijde další sekce zatáček. Jinak jsou rovinky ta nejnudnější část okruhů.
Kolik máš asi najetých kilometrů?
Když spočítám jen všechny cesty na závody a testování mimo denní ježdění je toho dost a kilometrů hodně. Odhaduji to zhruba na 55 tisíc kilometrů ročně.
Kolik aut ti už prošlo pod rukama?
Sériová a sportovní auta bych raději přeskočil. To už by byly asi stovky. Někdy mívám i období, kdy sedím téměř každý druhý den v jiném autě. Samozřejmě ne ve vlastním.
Z moderních závodních strojů to většinou byly formulové monoposty, které jsou otevřené. Se střechou nad hlavou na nejvyšší příčky radím právě aktuální kategorii GT3, což jsou nejsilnější GT-čka. Z nich konkrétně BMW M6 GT3, se kterým závodíme v týmu Šenkýř Motorsport. Dále mohu zmínit prototyp World Series R.S.01, který byl pekelně rychlý a podařilo se mi s ním vyhrát hodně závodů, také BMW Z4 GT3, Porsche Carrera Cup, M4 GT4 a pár ne továrních aut. Za všechny možnosti jsem velmi vděčný.
Pomáhají ti zkušenosti ze závodů, kde jezdíš vysokou rychlostí, i v běžném provozu?
Určitě. Za závodním volantem sadím od šesti let, takže jsem měl možnost zažít různé situace. Proto se snažím jezdit v běžném provozu velmi bezpečně, myslet i za ostatní a předvídat, protože to na závodech trénujete. Vím, jak to může skončit na trati. A proto bych to na cestě nechtěl zažít.
Jak se pojišťují profesionální závodníci? Kam se mohou vyšplhat náklady za rozbité auto při závodech?
Já mám během závodu sportovní pojištění v rizikové skupině. Za ta léta jsem ho naštěstí využil pouze párkrát, při menších zraněních. Auta jsou však jiná písnička, protože jsou velmi drahá (vrcholové i několik stovek tisíc eur). Kontaktů je na trati mnoho, i když v televizi nejsou vždy vidět. Je to drahé pojištění s plněním často až od 20 tisíc eur. Proto se snažím a musím jezdit čistě. Některým rivalům je to však jedno.
Byl jsi někdy na závodní trati nebo na běžné silnici v nebezpečné situaci, v níž si využil své závodní reflexy?
Na závodní trati je takových situací mnoho. Zejména v kvalifikaci, kdy ženete auto nebo monopost na absolutní limit. Na závodech je to hlavně v soubojích. Na běžné silnici se snažím jezdit tak, abych se do nebezpečné situaci vůbec nedostal. Nejzákeřnější umí být zvěř u silnice. Ale v takovém případě je to víc o štěstí či smůle jak o dovednostech.
Jaké jsou tvé základní zásady, které se snažíš dodržovat, když sedneš za volant?
Nespěchat. Správně sedět. Při delší cestě dodržovat pitný režim. Nerozptylovat se a samozřejmě žádný alkohol.
Které vychytávky nesmí v tvém autě chybět?
Jsem závislý na hudbě, stále mám zapnutou aplikaci Spotify. Jinak mám rád v autě prázdno a čisto. Takže ještě pár hadříků. Nevím, proč s sebou vozím v kufru rezervní nářadí, když mě nikdy nenapadne ho použít. Když ho potřebuji, sháním jinde. A dnes mi samozřejmě nesmí chybět ani dezinfekce a roušky.
Většina lidí asi od profesionálního závodníka očekává, že jezdí divoce i po běžných cestách...
Vím, že se to očekává. A každého to zajímá. Ale jezdím klidně a preferuji pohodlnou jízdu. Díky závodům a jejich prostředí nemám potřebu jezdit rychle v normálním životě. Běžná auta nabízejí možná 5 procent toho co závodní. Ani by mě nebavilo se s nimi honit.
„Díky závodům a jejich prostředí nemám potřebu jezdit rychle v normálním životě. Běžná auta nabízejí možná 5 procent toho co závodní. Ani by mě nebavilo se s nimi honit.“
Na většinu závodů v Evropě vyrážíš sám. Nejspíš máš tedy dobrý přehled o situaci v jednotlivých zemích. Prozraď, kde se jak řídí a kde ses setkal s nejvíce piráty na silnicích?
Polsko je pořádná divočina. Nejezdím tam často, ale vždy dávám pětkrát větší pozor. S dost arogantními řidiči jsem se setkal i v Česku, ale mám pocit, že se to už zlepšilo. Německé dálnice zase vyžadují velké soustředění kvůli hustému provozu. Na druhou stranu velmi disciplinovaní jsou podle mě Rakušané.
Jak vnímáš slovenské řidiče a jejich dovednosti? Doporučil bys jim něco?
Bez ohledu na to, zda jde o zkušenější nebo o čerstvé řidiče, obecně častěji důvěřují svým autům až příliš. Nebo naopak vůbec nevědí, co od auta očekávat. Asistenční systémy a aktivní a pasivní bezpečnost jsou dnes na zcela jiné úrovni než před 15 či 20 lety. Ale stále jsme to my, kdo auto ovládá. Dnes máme jen k dispozici větší pomoc. Každému doporučuji vyrazit jednou za čas na školu smyku a poznat své auto v různých situacích.
Čeho si nejprve všimneš jako spolujezdec? Jde o zlozvyky, chyby v řízení auta, špatně nastavené sedadlo, volant či pás? Upozorňuješ na to?
Jako spolujezdec se málokdy cítím uvolněně. Posed a držení volantu je první věc, která mě udeří do očí a napoví o řidiči a následující jízdě mnoho. Když je něco při jízdě opravdu špatně, tak zasahuji. Nedá mi to.
Dají se zlepšit řidičské reflexy? Co bys doporučil? Školu smyku, zvládání krizových situací, řízení v různých terénech?
Dají se vylepšit a je dobré to podceňovat. Byl bych rád, kdyby byla zmiňovaná škola smyku na Slovensku povinná. A to minimálně jako součást každého kurzu autoškoly. Trénování a zdokonalování řidičů na rychlé, sportovní ježdění na okruhu se poslední dva roky věnuji dost intenzivně. Je to však až taková druhá úroveň - pro ty, kteří již řídí, ovládají své auto velmi dobře a chtějí jít do úplných detailů.
„Byl bych rád, kdyby byla škola smyku povinná. A to minimálně jako součást každého kurzu autoškoly.“
Pojďme se podívat na některé běžné situace v každodenním provozu. Zajímají nás tvé tipy a doporučení, jak se v daných chvílích zachovat - kdy brzdit, nebrzdit, točit volantem, držet pevně volant:
- Na podzim a v zimě bývá často šero, špatné světelné podmínky.
V takových podmínkách je samozřejmost myslet na zapnutá čistá světla a umyté čelní okno z obou stran. Únava, která je v tomto období spojená se špatnou viditelností, je velmi špatná kombinace. Zejména při dlouhých cestách třeba dbát na krátké pauzy a pitný režim.
- Podvečerní slunce mi během cesty svítí do očí.
Někdy stačí trochu upravit sedačku. Mít v autě sluneční brýle je při východu a západu slunce velmi užitečné. A opět - čisté okno!
- Předjíždím na dálnici rychlostí 130 kilometrů za hodinu a nalepí se na mě rozjetý pirát.
Vždy, když vyjíždíme z pruhu, je třeba zkontrolovat také situaci pár stovek metrů za sebou. Tak se nemůže stát, že se mi za nárazníkem během sekundy objeví rychlé auto. Nebezpečný je právě rozdíl v rychlosti. Pokud to pomůže bezpečnosti a plynulosti, je dobré trochu krátce zrychlit a zkrátit čas předjíždění. Nejhorší a nejnebezpečnější řešení je zabrzdit. Ať už naschvál, nebo z leknutí. Znám to ze závodů a vážně nechtějte dostat ránu do zadního nárazníku. Může to mít fatální následky pro oba.
- Prudké brždění auta přede mnou - jak správně brzdit?
Co nejrychleji a co nejrazantněji. V takovém okamžiku není dobré zamrznout. Právě naopak. Je třeba ihned brzdit a zkontrolovat si i zpětné zrcátko, jestli řidiči za námi stíhají reagovat. V mezní situaci, kdy nás od nárazu dělí pouze řekněme půl metru až metr, je vhodné hledat místo na mírné vybočení vedle překážky.
- Jak na aquaplaning?
Držet pevně volant. Když už auto přechází do bočního smyku, s nohama neděláme nic prudkého. Zmáčkneme spojku, zvolna plyn, můžeme malinko přibrzdit.
- Oslepení protijedoucím autem?
Nedívejte se do světel. Když na vás míří silná světla, o to více se musíme soustředit a zaměřit se na svůj pruh.
- Pes, děti, telefon, hlasité rádio v autě - co s tím?
Koncentrace je asi to nejdůležitější. Snažte se co nejvíce omezit faktory, které vás rozptylují. Například zacházet s telefonem ve městě znamená, že nevnímáme množství okolností a potenciálně ohrožujeme sebe i ostatní. Po celou dobu jízdy je třeba mít 360 stupňový přehled o tom, co se kolem auta děje.
- Jaké jsou příčiny vzniku přetáčivého smyku a co v jeho případě dělat?
Takový smyk vzniká většinou již v zatáčce nebo na jejím výjezdu. Může za to nepřiměřené prudké zatočení volantu, rychle přidaný plyn (zejména při zadním pohonu), nerovnosti na silnici či náhle snížená přilnavost vozovky. Často jde o kombinaci několika faktorů. Je potřebná plynulá reakce nohou, nic náhlého. Zvolnění plynu a „kontra“ na volantu, t. j. provedení protipohybu, kterým vyrovnáme smyk. Pokud je při zadním pohonu smyk krizový, je vhodné vymáčknout spojku. Očima se díváme tam, kam se chceme dostat.
- Jaké jsou příčiny vzniku nedotáčivého smyku a co v jeho případě dělat?
Většinou vjedeme do zatáčky příliš rychle a auto nezatáčí tam, kam bychom chtěli. Je třeba zlehka přibrzdit a trochu narovnat volant. Důležité je nezaleknout se a dívat se očima tam, kam se chceme dostat. Ne tam, kam se auto chystá nabourat.
Děkujeme za rozhovor a cenné rady. Přejeme hodně šťastných kilometrů.
O Richardovi se dozvíte více také na webu Sophidea.
Přečtěte si:
Nikol Moravcová: Rychlé přesuny a romantika na dvou kolech
Rozhovor s Petrem Pilátem nejen o závodění
Jaké zásady dodržet, aby byla jízda vždy bezpečná pro všechny?
