„Kdyby zesměšňování obézních lidí pomáhalo s hubnutím, nebyly by ve školách žádné děti s nadváhou,“ říká známý komik James Corden. Naráží tak na nepříjemný společenský jev, který potká snad každého, kdo nevypadá jako v běžné reklamě na spodní prádlo. V angličtině se mu říká fat shaming. Jak je to česky? „Tlustá ostuda“, „zahanbení tukem“, „zostuzení sádla“? Také vám to tahá uši? Fat shaming záměrně popírá jedinečnost a lidskou hodnotu. A v tom spočívá jeho největší problém.
Někteří lidé věří, že pokud se budou ti s nadváhou stydět za svou tělesnou hmotnost nebo stravovací návyky, budou motivovanější ke zdravějšímu životnímu stylu. Věda nám však ukazuje, že nic nemůže být vzdálenější pravdě. Místo toho, abychom obézní lidi motivovali, stydí se a cítí se strašně sami sebou. Nakonec tak budou dost pravděpodobně jíst ještě víc a stále přibírat na váze.
Fat shaming spadá do body shamingu. To znamená hanění těla pro vzhled a týká se váhy, výšky, tetování, nedostatku vlasů, přemíry ochlupení apod. Fat shaming je kritika a obtěžování lidí s nadváhou. Může jít o odsuzování hmotnosti nebo stravovacích návyků a má jediný účel - a to sice vyvolat stud. Lidé, kteří se fat shamingu dopouštějí, se zkrátka domnívají (často v dobré víře), že když se za sebe lidé budou stydět, tak je to motivuje k menšímu apetitu a více pohybu, a tím pádem hubnutí. Ve většině případů jsou lidé, kteří rozdávají podobné rady a trousí poznámky o nadváze ostatních, štíhlí a nikdy nemuseli bojovat s kily.
Šikanovat jde i virtuálně
Nejde však jenom o dobře míněné rady, které uděluje tetička při nedělním obědě. Problém fat shamingu komplikují také sociální sítě. Velká část diskuse o nadváze a obezitě na internetu zahrnuje pomlouvání, které se často promění v obtěžování a kyberšikanu. Existují dokonce online komunity, kde se lidé scházejí, aby si udělali legraci z lidí s nadváhou. Stigma a diskriminace však způsobují závažné psychické škody. A v konečném důsledku zhoršují problém.
Fat shaming cílí na pocity viny, studu, nedostatečnosti. Stud můžeme prožívat jako intenzivní bolestivý pocit defektu, rozbitosti, bezcennosti a bezmocnosti. Když se stydíme, tak se naše myšlenky stáčí kolem toho, co si o nás myslí ostatní. Máme pak pocit souzení, odhalení, zranitelnosti. V konečném důsledku to vede k podprahovému strachu z odmítnutí. Máme pak potřebu se problému vyhnout a upadáme do nečinnosti. Stud bohužel také zabraňuje hledání pomoci. Chceme totiž utajit to, co nás tíží, protože se obáváme názorů ostatních.
Podle známé americké profesorky a spisovatelky Brené Brown je protijedem studu empatie. Brown tvrdí, že se musíme naučit být zranitelní a mluvit o studu, abychom zpochybnili víru, že jsme špatní a nedostateční. Doporučuje stud pozorovat a naučit se ho odhalit ve chvíli, kdy ho prožíváme. Pak je zapotřebí jej zpracovat způsobem, který umožňuje růst a autentičnost. Stud je mocný, složitý a obtížně překonatelný, protože se cítíme uvězněni, bezmocní a izolovaní. Empatie naproti tomu znamená schopnost vidět svět tak, jak ho vidí ostatní, nehodnotit, porozumět pocitům druhé osoby a toto porozumění vyjádřit. Empatie posiluje vnitřní sílu, svobodu a oprošťuje nás od prosakujícího studu. Pomáhá také svěřit se blízkým a otevřít tak dialog, který poskytuje bezpečný prostor pro obnovení vztahů a sdílení zkušeností bez strachu z odmítnutí nebo selhání.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) žije na světě přes 55 milionů lidí s demencí. Zásadní zprávou je, že nemoc v mozku pracuje potichu dlouhá léta předtím, než na sobě cokoliv poznáte. Už dávno neplatí, že mozkové buňky pouze ubývají. V mozku se odehrávají změny, kdy se tam hromadí toxické bílkoviny. A podle vědců je tato tichá fáze klíčové okno pro prevenci.
Tip: Pokud se ve vaší rodině někdy vyskytlo onemocnění, při kterém postupně slábne mozek a nervy, nebojte se preventivních vyšetření už ve středním věku.
Dlouhá léta bylo pro vědce záhadou, jak se mozek zbavuje odpadních látek. Zbytek těla má lymfatický systém, ale mozek? Průlomový objev přinesl až popis tzv. glymfatického systému. Představte si ho jako vysoce výkonnou noční úklidovou četu.
Během hlubokého spánku se prostor mezi mozkovými buňkami zvětší až o 60 %. To umožní mozkomíšnímu moku proudit tkání mnohem rychleji a doslova „vypláchnout“ toxiny, které se tam nahromadily během dne intenzivním přemýšlením. Mezi tyto toxiny patří i beta-amyloid, bílkovina, jejíž hromadění je spojováno s Alzheimerovou chorobou.
Pokud dlouhodobě spíte méně než 7 hodin, nebo je váš spánek nekvalitní a přerušovaný, tato „myčka“ nestihne dokončit cyklus. Odpadní látky zůstávají v mozku a mohou startovat zánětlivé procesy. Podle některých studií je také vhodná poloha spaní na boku.
Dříve bylo zjištění onemocnění mozku složité, drahé a často nepříjemné. Vědci se proto zaměřují na hledání tzv. biomarkerů. Tedy stop, které nemoc zanechává v těle dávno předtím, než začnete zapomínat jména.
Jedním z nejslibnějších míst, kam se dívat, jsou vaše oči. Sítnice uvnitř oka vzniká už během vývoje plodu v těle matky z části mozku. Je to jediná část centrální nervové soustavy, kterou můžeme vidět pouhým okem, resp. speciální kamerou, aniž bychom museli řezat do hlavy.
Změny na sítnici – například v tloušťce nervových vláken nebo v prokrvení – mohou ukázat riziko Alzheimerovy choroby mnoho let předtím, než se objeví první příznaky.
Podobně to může fungovat i u krevních testů. Vědci, včetně těch českých, zdokonalují metody, které dokáží odhalit stopy nemoci, tzv. tau proteiny, z běžného krevního vzorku.
Dlouho panoval mýtus, že se rodíme s určitým počtem neuronů, které postupně jen odumírají.
Dnes víme, že mozek se umí měnit a přizpůsobovat. Díky této schopnosti si vytváří nová spojení po celý život – i když jsme už staří.
Představte si mozek jako síť silnic. Pokud máte do cíle (vzpomínky, dovednosti) jen jednu cestu a ta se zablokuje (nemocí, stářím), máte problém. Pokud si ale celoživotním učením vybudujete hustou dálniční síť s mnoha objížďkami, mozek dokáže poškozená místa obejít.
Nikdy není pozdě začít s něčím novým. Rutina je nepřítelem mozku. Jakmile něco umíte dokonale a děláte to „na autopilota“, mozek přestává trénovat.
Luštění křížovek je fajn, ale nestačí. Mozek potřebuje novost a výzvu. Učte se cizí jazyk, hrajte na hudební nástroj, změňte trasu do práce, nebo se naučte tančit. Tanec je mimochodem pro mozek jednou z nejnáročnějších (a nejlepších) aktivit, protože spojuje pohyb, hudbu, prostorovou orientaci a paměť.
V době, kdy téměř nepřetržitě používáme digitální technologie, často zapomínáme, že jsme lidé s přirozenými potřebami. Jsme společenské bytosti. Nejnovější studie ukazují, že osamělost a stranění se druhých je jedním z hlavních rizik pro vznik demence.
S tím souvisí i další často opomíjená věc – sluch. Pokud starší člověk hůře slyší, přestává se zapojovat do debat a jeho mozek ztrácí podněty. Nedoslýchavost tak podle studií, do kterých byli zapojení i vědci z mezinárodního vědeckého institutu INDRC, urychluje nástup demence. Řešení je přitom snadné, nestydět se za naslouchátko.
Když komunikujeme s jinými lidmi, náš mozek musí pracovat na plné obrátky.
Učí se poznávat emoce z obličeje, tvořit věty, reagovat na tón hlasu a pamatovat si, o čem byla řeč. Je to náročný trénink.
![]()
Poslechněte si podcast s Evou Fruhwirtovou: „Průšvihem dnešní doby je, že naše mozky leniví.“
Demence není jen nemocí jednoho člověka, ale celé rodiny. Statistiky WHO varují, že péče o blízkého s Alzheimerovou chorobou nesmírně zatěžuje zdraví i finance pečujících. Často jde o tzv. sendvičovou generaci.
Čeští odborníci se shodují: Vzdělávání je součástí péče. Když rodina ví, co ji čeká, jak mluvit s pacientem a jak řešit důležité otázky, výrazně to snižuje stres a zlepšuje život pacienta i toho, kdo o něj pečuje.
Zapomeňte na zkumavky. Moderní výzkum mozku dnes vypadá jako sci-fi. V rámci projektu CLARA, na kterém spolupracuje institut INDRC mimo jiné také s národním superpočítačovým centrem IT4Innovations v Ostravě, vzniká infrastruktura nejnovějších technologií, které budou sloužit pro další vědeckou práci. Zapojení superpočítače by mělo urychlit zpracování velkých datasetů klinických dat.
To, co by v laboratoři trvalo roky (testování hypotéz, analýza dat), zvládnou stroje napodobit velmi rychle a mohou vytvořit modely dění v mozku. Dochází tak k propojování klinických dat od lékařů s obrovskou výpočetní silou. Znamená to, že účinná prevence a léčba by měly být dostupné dříve.
Součástí projektu je i unikátní Collaboratorium. Tento prostor pro spolupráci přesahuje rámec tradičních výzkumných prostředí. Spojuje fyzickou infrastrukturu s virtuálními a online nástroji a podporuje interakci a společnou tvorbu napříč obory. Jeho jádrem je otevřený přístup, který si cení zapojení občanů, zpřístupňuje vědu a zároveň prosazuje reálná řešení neurodegenerativních onemocnění.
Všechny tyto zajímavosti spojuje jedna věc: naděje. Díky propojení medicíny, biologie a strojového učení, což je podstatou práce institutu INDRC, přestane snad být v budoucích letech Alzheimerova choroba v neporazitelným strašákem. Zatímco vědci v České republice ve spolupráci se zahraničními experty pracují s umělou inteligenci, aby nemoc mohla být odhalena včas, vy můžete trénovat svůj mozek zdravým životním stylem už nyní.
Generali penzijní společnost se aktivně zapojuje do šíření osvěty a prevence Alzheimerovy nemoci. Věříme totiž, že smyslem přípravy na stáří není jen mít prostředky na účtu, ale také zdravá mysl. Díky tomu si můžete užít podzim života naplno – aktivně, důstojně a s radostí.
Otestujte si, co jste si zapamatovali, a zjistěte, zda jste připraveni pečovat o své kognitivní zdraví.
1. Kolik lidí na světě podle WHO žije s demencí?
A) Asi 1 milion.
B) Přes 55 milionů.
C) Necelá 1 miliarda.
2. Jaká je jedna z prvních fází Alzheimerovy choroby?
A) Období, kdy pacient zapomíná jen jména.
B) Tichá fáze trvající i desítky let, kdy se nemoc rozvíjí bez viditelných příznaků.
C) Fáze, kdy se nemoc léčí bylinkami.
3. Jaký mají vědci názor na neuroplasticitu, čili schopnost mozku se měnit?
A) Je to mýtus, rodíme se s konečným počtem neuronů.
B) Neuroplasticita funguje pouze u dětí do 15 let, pak se vývoj zastaví.
C) Mozek dokáže vytvářet nová spojení mezi buňkami po celý život.
4. Kdy probíhá nejintenzivnější „čištění“ mozku od toxinů?
A) Při luštění náročných křížovek.
B) Během hlubokého spánku.
C) Při intenzivním sportu.
5. Jak vypadá moderní výzkum mozku?
A) Nic nenahradí zkumavky a mikroskopy, které zkoumají odebranou tkáň.
B) Výzkum se nejvíce zaměřuje na mechanickou robotiku.
C) Superpočítače vytvářejí virtuální modely mozku a simulují biologické procesy.
6. Který smyslový orgán je považován za okno do mozku pro včasnou diagnostiku?
A) Ucho (tvar boltce).
B) Oko (sítnice).
C) Kůže (otisky prstů).
7. Která aktivita je podle vědců komplexním tréninkem pro mozek?
A) Tanec (spojení pohybu, hudby a paměti). Sledování televizních seriálů.
B) Sledování televizních seriálů.
C) Dlouhý spánek přes den.
Správné odpovědi
1b, 2b, 3c, 4b, 5c, 6b, 7a
Přečtěte si
Kognitivní testy vedou k včasnému odhalení demence