Doba na přečtení článku jsou 2 minuty

Stud se shazováním kil nepomůže

„Kdyby zesměšňování obézních lidí pomáhalo s hubnutím, nebyly by ve školách žádné děti s nadváhou,“ říká známý komik James Corden. Naráží tak na nepříjemný společenský jev, který potká snad každého, kdo nevypadá jako v běžné reklamě na spodní prádlo. V angličtině se mu říká fat shaming. Jak je to česky? „Tlustá ostuda“, „zahanbení tukem“, „zostuzení sádla“? Také vám to tahá uši? Fat shaming záměrně popírá jedinečnost a lidskou hodnotu. A v tom spočívá jeho největší problém.

Někteří lidé věří, že pokud se budou ti s nadváhou stydět za svou tělesnou hmotnost nebo stravovací návyky, budou motivovanější ke zdravějšímu životnímu stylu. Věda nám však ukazuje, že nic nemůže být vzdálenější pravdě. Místo toho, abychom obézní lidi motivovali, stydí se a cítí se strašně sami sebou. Nakonec tak budou dost pravděpodobně jíst ještě víc a stále přibírat na váze. 

Fat shaming spadá do body shamingu. To znamená hanění těla pro vzhled a týká se váhy, výšky, tetování, nedostatku vlasů, přemíry ochlupení apod. Fat shaming je kritika a obtěžování lidí s nadváhou. Může jít o odsuzování hmotnosti nebo stravovacích návyků a má jediný účel - a to sice vyvolat stud. Lidé, kteří se fat shamingu dopouštějí, se zkrátka domnívají (často v dobré víře), že když se za sebe lidé budou stydět, tak je to motivuje k menšímu apetitu a více pohybu, a tím pádem hubnutí. Ve většině případů jsou lidé, kteří rozdávají podobné rady a trousí poznámky o nadváze ostatních, štíhlí a nikdy nemuseli bojovat s kily.

Šikanovat jde i virtuálně

Nejde však jenom o dobře míněné rady, které uděluje tetička při nedělním obědě. Problém fat shamingu komplikují také sociální sítě. Velká část diskuse o nadváze a obezitě na internetu zahrnuje pomlouvání, které se často promění v obtěžování a kyberšikanu. Existují dokonce online komunity, kde se lidé scházejí, aby si udělali legraci z lidí s nadváhou. Stigma a diskriminace však způsobují závažné psychické škody. A v konečném důsledku zhoršují problém. 

Fat shaming cílí na pocity viny, studu, nedostatečnosti. Stud můžeme prožívat jako intenzivní bolestivý pocit defektu, rozbitosti, bezcennosti a bezmocnosti. Když se stydíme, tak se naše myšlenky stáčí kolem toho, co si o nás myslí ostatní. Máme pak pocit souzení, odhalení, zranitelnosti. V konečném důsledku to vede k podprahovému strachu z odmítnutí. Máme pak potřebu se problému vyhnout a upadáme do nečinnosti. Stud bohužel také zabraňuje hledání pomoci. Chceme totiž utajit to, co nás tíží, protože se obáváme názorů ostatních. 

Pomáhá empatie

Podle známé americké profesorky a spisovatelky Brené Brown je protijedem studu empatie.  Brown tvrdí, že se musíme naučit být zranitelní a mluvit o studu, abychom zpochybnili víru, že jsme špatní a nedostateční. Doporučuje stud pozorovat a naučit se ho odhalit ve chvíli, kdy ho prožíváme. Pak je zapotřebí jej zpracovat způsobem, který umožňuje růst a autentičnost. Stud je mocný, složitý a obtížně překonatelný, protože se cítíme uvězněni, bezmocní a izolovaní. Empatie naproti tomu znamená schopnost vidět svět tak, jak ho vidí ostatní, nehodnotit, porozumět pocitům druhé osoby a toto porozumění vyjádřit. Empatie posiluje vnitřní sílu, svobodu a oprošťuje nás od prosakujícího studu. Pomáhá také svěřit se blízkým a otevřít tak dialog, který poskytuje bezpečný prostor pro obnovení vztahů a sdílení zkušeností bez strachu z odmítnutí nebo selhání.

Autor: Adam Táborský
23.07.2025

Technologie pomáhají včas rozpoznat změny v našem mozku

Mozek je nejsložitější orgán v našem těle a skrývá mnoho tajemství. A když začne selhávat, ovlivní nejen paměť nebo pohyb, ale i samotnou identitu člověka. Neurodegenerativní onemocnění nejsou jen výzvou pro pacienty a jejich blízké, ale i pro celý zdravotní systém. Jen v Evropě žije přes 7 milionů lidí s demencí a jejich počet každým rokem roste.

Proto přichází na scénu technologie. Už dávno nejsou jen pomocníkem. Stávají se rovnocenným partnerem v pochopení toho, jak mozek funguje, proč někdy přestane fungovat správně a co se s tím dá dělat.

Co jsou neurodegenerativní nemoci

Neurodegenerativní nemoci postupně ničí buňky nervového systému. Nejčastěji začínají nenápadně. Třeba zapomnětlivostí, třesem ruky nebo poruchami řeči.

Nejznámější z nich jsou například Alzheimerova choroba, která postihuje hlavně paměť a orientaci. Dále Parkinsonova nemoc ovlivňující pohyb a motoriku. A ALS (amyotrofická laterální skleróza), která napadá nervy, které ovládají svaly.

S prodlužující se délkou života roste počet lidí, kteří těmito nemocemi trpí. A přestože věda postupuje, diagnóza často přichází pozdě. Někdy až roky po prvních změnách v mozku. A proč tedy tradiční přístup nestačí? Nemoci se totiž vyvíjejí pomalu a individuálně, neexistuje jeden univerzální lék a důležitě je zasáhnout ještě před prvními příznaky.

 

Víte, že…?

  • víc než 50 milionů lidí na světě trpí demencí
  • do roku 2030 se zdvojnásobí roční náklady na péči
  • až 7 % populace má genetickou variantu APOE4 spojenou s rizikem Alzheimerovy choroby
  • Alzheimerova nemoc začíná deset i více let před prvními příznaky

AI v praxi

Umělá inteligence a technologie dnes pomáhají na všech frontách. Třeba u predikce a prevence. Na základě dat z nemocnic, zobrazovacích metod nebo řeči může AI předpovědět riziko rozvoje demence ještě před prvními příznaky. Chytré hodinky, mobilní testy nebo aplikace jako Terappiono nebo Cogni Trainee dokážou sledovat jemné změny v paměti, pohybu nebo řeči. Místo letitých pokusů na pacientech se nové látky testují virtuálně, třeba na buněčné úrovni či v laboratoři na modelech napodobující fungování mozku.

Technologie nejsou všemocné. Nenahradí lidský kontakt, empatii, rodinnou podporu ani odbornou diagnózu. Využití aplikací nebo nositelné elektroniky závisí na ochotě lidí je používat, což může být u starší generace limitující.

Technologie, které už pomáhají

  • Virtuální realita (VR) – trénink rovnováhy a paměti
  • Robotika – asistované pohyby i přesnější diagnózy
  • Teleneurologie – videohovory s odborníky z pohodlí domova
  • Genové „trucky“ – cílený zásah do konkrétních typů neuronů
  • Neuročipy – měření mozkové aktivity v reálném čase

Tým CLARA

Světový výzkum s českým srdcem

Ne všechno ale vzniká za oceánem. Důležitým hráčem je i Mezinárodní centrum pro výzkum neurodegenerativních onemocnění (INDRC). Právě zde se propojuje medicína, biologie a technologie. Vědci z INDRC se zaměřují na nejranější stádia Alzheimerovy choroby, kdy je šance na zpomalení největší. Pomáhají jim v tom mimo jiné analýzy dat pomocí AI, díky kterým lze přesněji odhalovat rizikové faktory a biomarkery.

Zajímavé je, že výzkum se tu netočí jen kolem samotné nemoci, ale i kolem lidí, kteří s ní žijí – tedy pacientů a jejich blízkých. Součástí výzkumu jsou totiž i nástroje, které usnadňují každodenní fungování, zlepšují komunikaci nebo pomáhají pečujícím zvládat náročné situace.

Jedním z nejambicióznějších evropských projektů je pak CLARAcentrum pro umělou inteligenci a kvantové výpočty ve výzkumu mozku, jehož vznik a rozvoj je výrazně spojený s Českem. Vědci z CLARA spojují výpočetní sílu superpočítačů a kvantových systémů s umělou inteligencí a snaží se simulovat procesy, které dřív nebylo možné vůbec zachytit. Studují se proteiny jako APOE4, modeluje se aktivita neuronů, zkoumají se data pacientů. Výsledky můžou přinést lepší diagnózu, vývoj léků i porozumění nemoci jako celku.

 

Generali penzijní společnost se dlouhodobě zaměřuje na to, aby lidé mohli prožít důstojné a zdravé stáří. Proto se stala partnerem vědeckého institutu INDRC, který se věnuje výzkumu lidského mozku s využitím strojového učení a umělé inteligence s cílem pomoci včasně detekovat neurodegenerativní onemocnění, včetně Alzheimerovy choroby. Společným cílem této spolupráce je zvýšit povědomí o prevenci, moderních diagnostických metodách a nových léčebných postupech.

Etika a důvěra

Velkými dějišti technologické revoluce jsou také etika a důvěra. Pokud máme dávat svá data, musíme vědět komu, proč a jak budou chráněna. CLARA proto buduje tzv. CLARA Collaboratorium, kde se řeší i témata jako informovaný souhlas, práce s citlivými daty a prediktivní diagnostika. Cílem je nejen eticky citlivý přístup k datům, ale také otevřená komunikace o tom, jak nové technologie do života lidí zasahují a jak s nimi zacházet férově a transparentně.

Co když AI odhalí, že nemoc hrozí? Co když to ví lékař i pacient? Je to nový etický rámec, který se musí formovat spolu s vývojem technologií. Ovšem technologie nejsou kouzelný prášek, který nás zachrání. Ale díky nim můžeme nemoc rozpoznat dřív, zpomalit ji, lépe pečovat o pacienty a dát lidem delší čas prožít život důstojně. A o to přece jde.

Přečtěte si

Alzheimer mění vztahy. Jak se zachovat eticky?

Alzheimerova choroba: Jak se projevuje a jak ji zpomalit

Jak pečovat o blízké s Alzheimerovou chorobou

Nebo si poslechněte podcasty

„Alzheimer může začít zapomínáním běžných, mnohdy rutinních věcí.“

„Alzheimerova nemoc probíhá 20 let před tím, než se objeví příznaky.“

Vyberte kategorii