Dopravní nehody jsou jednou z nejčastějších příčin úmrtí dětí a teenagerů. Přitom právě správné používání dětské autosedačky může výrazně zvýšit šanci dítěte na přežití. V tomto článku vám poradíme, jak na výběr vhodné sedačky.
Dopravní nehody patří ve světovém měřítku mezi nejčastější příčiny úmrtí dětí a teenagerů.
Takovým úmrtím lze však předcházet. Dle údajů Ministerstva dopravy České republiky, umírají děti při dopravních nehodách 7krát méně často, pokud byly připoutány v autosedačce. Používání dětských autosedaček je navíc stanoveno zákonem a vztahuje se na všechny děti lehčí než 36 kg a menší než 150 cm. Zákonná norma nestanovuje, na kterém sedadle má být dětská autosedačka umístěna, v případě nutnosti je tak možné umístit autosedačku i na přední sedadlo. Typ autosedačky volíme adekvátně danému věku, přičemž základním parametrem výběru je váha dítěte. Níže vám nabízíme malého průvodce, který vám poskytne přehled o základních typech autosedaček.
Novorozence a batolata do 10 kg, resp. 13 kg, do věku cca 1 roku, přepravujeme v autosedačce skupiny 0 nebo 0+ otočené proti směru jízdy. Dítě v sedačce v podstatě leží a je jištěno tříbodovým pásem ve tvaru Y. Samotná sedačka je k sedadlu připevněna bezpečnostním pásem pro dospělé. Tento typ autosedačky, tzv. vajíčko, nesmí být nikdy umístěno na sedadlo, u kterého je aktivován airbag.
Malým dětem od 9 měsíců do 4 let, v hmotnostní kategorii 9 - 18 kg, je určena autosedačka skupiny I s pětibodovými bezpečnostními pásy, které jsou vedeny přes ramena dvěma kotevními body, dvěma kotevními body přes boky a jedním kotevním bodem v rozkroku. Samotná sedačka je k sedadlu připevněna pásem pro dospělé. Pro bezpečnost sedačky je důležité, aby ouška dítěte nepřesahovala opěrku sedačky.
Dětem o hmotnosti 15 - 25 kg, tj. cca od 4 do 6 let, jsou určeny autosedačky skupiny II, které tvoří vlastně podsedák s opěrkou. Tento typ sedačky není opatřen samostatným pásem a dítě je drženo společně se sedačkou pásem pro dospělé.
Větší děti o hmotnosti 22 - 36 kg, tj. cca od 6 do 12 let, musí cestovat v autosedačce skupiny III, tzv. podsedáku. Podsedák je společně s dítětem připoután k sedadlu bezpečnostním pásem pro dospělé.
Podle britské organizace Child Seat Safety až dvě třetiny rodičů poutá své děti do sedaček nesprávně. Proto je vždy nutné řídit se uživatelskou příručkou výrobce a je-li to možné, při nákupu požádat o praktické předvedení daného typu sedačky. Při správné instalaci se sedačka nehýbe, je pevně zafixovaná a hlavička dítěte nepřesahuje opěrku. Bezpečnostním rizikem je také poutání dětí v objemném oblečení.
Autosedačky musí odpovídat minimálním bezpečnostním standardům a musí mít proto potřebnou homologaci. Homologovaná autosedačka je opatřena mezinárodním štítkem. Jedná se o oranžový štítek, případně jsou informace vyraženy na některé z plastových částí zádržného systému. Na štítku musí být kružnice s písmenem E (označující EU) a malá číslice označující příslušnou zemi (8 v případě České republiky). Dále zde musí být uvedeno číslo schválení dle příslušné normy, a to ECE R 44/03 či novější ECE R129. Dále je na štítku uveden rozsah použití sedačky a hmotnostní rozpětí, pro které je daný typ určen.
Mějte na paměti, že jde o bezpečnost vašich dětí. Proto věnujte výběru sedačky zvýšenou pozornost a vždy dbejte na její správné ukotvení.
Přečtěte si:![]()
Jak vybrat dobrou autosedačku? Tipy pro bezpečnou cestu
Jaké zásady dodržet, aby byla jízda vždy bezpečná pro všechny?
I správné sezení v autě může být věda. Ukážeme si, jak na něj.
Když se zamyslíme nad tím, jak jsme se ještě zcela nedávno mohli přepravovat po městě, víme, že v podstatě existovaly jen dvě možnosti: autem či veřejnou dopravou. Dnes je nabídka mnohem širší. Elektrokola, sdílené dopravní prostředky nebo elektromobily postupně mění způsob, jakým se po městech pohybujeme.
Proměňuje se i náš pohled na mobilitu. Zatímco futuristé na počátku 20. století oslavovali automobil jako symbol pokroku, dnes se stále více diskutuje o tom, jak dopravu učinit udržitelnější, tišší a šetrnější k životnímu prostředí.
Změny se nikdy nedějí přes noc, zvláště pokud se týkají hluboce zakořeněných sociálních návyků. Proto je auto stále velmi běžný dopravní prostředek: podle studie Ipsos 87 % Evropanů vlastní vůz a 84 % jej používá každý den.
Avšak jiná data naznačují, že se něco mění ve způsobu, jakým lidé přistupují k mobilitě, s rostoucím zájmem o možnosti využití elektřiny.
Podle údajů ACEA (Evropské asociace výrobců automobilů) v roce 2025 představovaly bateriové elektromobily 17,4 % podílu na trhu v Evropské unii oproti 13,6 % v předchozím roce. Hybridní elektromobily získaly 34,5 % trhu a staly se tak jasným favoritem v zemích EU. Naopak kombinovaný podíl vozidel výhradně s benzinovým nebo naftovým motorem klesl na 35,5 % ze 45,2 % v roce 2024.
K tomu můžeme přidat stále rozsáhlejší používání jízdních kol, zejména elektrokol, která se opět stávají populárními: dnes vlastní kolo každý pátý Evropan, 42 % uživatelů uvádí, že své elektrokolo používá častěji než před pěti lety, a 32 % plánuje jej v budoucnu používat ještě více.
Není proto divu, že se tento posun v pojímání mobility projevuje obzvláště u mladších generací.
Výzkum z Evropské unie potvrzuje, že lidé ve věku 18 - 34 let volí stále častěji „přístupnější“ možnosti mobility. V této věkové skupině využívá 72 % osob veřejnou dopravu a 50 % jezdí tradičním bicyklem.
Přestože automobil zůstává důležitým dopravním prostředkem, mladí dospělí častěji zvažují i jeho finanční náročnost. Podle americké centrální banky jsou lidé v této věkové skupině více zadluženi než předchozí generace, takže je nezbytné snižovat výdaje tak, aby to mělo dopad i na dopravní řešení.
Experti upozorňují, že ačkoliv jsou elektromobily stále dostupnější a roste počet modelů, které lze pořídit za méně než 30 000 Eur, kupní cena nadále zpomaluje jejich pořizování spotřebiteli. Proto se klíčovým nástrojem pro urychlení růstu tohoto trhu mohou stát takové výhody, jako jsou daňové úlevy a nákupní pobídky.
Proč se tedy mladší generace stále více přiklánějí k udržitelným formám dopravy než generace předchozí?
Jedním z klíčových cílů je, aby do roku 2030 jezdilo po evropských silnicích nejméně 30 milionů automobilů s nulovými emisemi. A výhled do roku 2050 počítá s tím, že téměř všechna auta budou udržitelná a budou produkovat nulové emise.
Tato transformace vyžaduje vytvoření systému mobility a dopravy, který bude nejen ekologičtější a méně škodlivý pro životní prostředí, ale i více inovativní a digitální. V této souvislosti se změna může týkat i pojišťovacích modelů souvisejících s mobilitou, které mohou tento nový kulturní přístup přizpůsobit potřebám lidí.
Česká republika zatím postupuje směrem k udržitelnější dopravě pomaleji než některé západoevropské země. Obecně platí, že navzdory socioekonomickému a technologickému vývoji, ke kterému v zemi došlo za několik posledních desetiletí, nedošlo v českém systému mobility k žádným zvlášť významným strukturálním změnám. Mobilita se stále spoléhá především na individuální dopravu vozem a vozidla jsou nadále z valné části poháněna fosilními palivy.
Není proto divu, že podle Evropské agentury pro životní prostředí má Česká republika jeden z nejstarších vozových parků v Evropě s průměrným stářím vozidel 16 let. To je doprovázeno jedním z nejnižších podílů automobilů na alternativní paliva. Otázky týkající se paliv nabývají na významu zejména s ohledem na to, že ceny nadále rostou v důsledku geopolitického napětí na Blízkém východě.
Přestože ceny paliv vzrostly, bateriové elektromobily tvořily v polovině roku 2025 pouze 0,6 % osobních automobilů z celkového počtu 6,7 milionů vozidel v České republice. Plug-in hybridní elektromobily představovaly pouze 0,4 % celého vozového parku.
Česká republika má v současné době asi 6 200 veřejných nabíjecích stanic, což ji řadí na 14. místo v Evropské unii co do počtu nabíjecích stanic.
Rozvoj elektromobility podporují také veřejné programy. V letech 2022–2023 byl spuštěn program Ekomobilita pro obce, který pomáhá financovat nákup elektromobilů, vozidel na vodíkový pohon a neveřejných dobíjecích stanic. Díky této iniciativě již byla poskytnuta podpora na zakoupení více než 1 500 vozidel. Na program navázala další výzva pro veřejný sektor, která rozšířila podporu také na nákladní elektrokola.
Dotace jsou k dispozici i pro neveřejné nabíjecí stanice v domácnostech a bytových domech. Díky těmto programům financování zaznamenala Česká republika během prvních čtyř měsíců roku 2025 výrazný nárůst registrací elektromobilů.
Další rozvoj udržitelné dopravy má podpořit také Modernizační fond, který bude fungovat minimálně do roku 2030. Peníze z něj směřují například do ekologičtější městské dopravy, vlaků s alternativním pohonem nebo do výstavby potřebné dobíjecí a plnicí infrastruktury.
Pozornost nebude zaměřena pouze na městské oblasti, ale více i na venkov. Byl zřízen fond na podporu odlehlých oblastí, které jsou znevýhodněné omezenými službami veřejné dopravy a jsou ohrožené rostoucími náklady na vytápění a dopravu. V těchto oblastech, kde se mobilita řeší častějším používáním automobilů, podporuje fond zavedení elektrických vozidel v rámci veřejné dopravy a také řešení sdílené mobility a cyklistiku.
Zvláštní pozornost je věnována i železnicím. Byly vypracovány plány na vysokorychlostní železniční tratě, které výrazně zkrátí cestovní dobu a zpřístupní rychlou železniční dopravu minimálně 75 % české populace. Očekává se rovněž, že tato zlepšení přesunou značný podíl nákladní dopravy ze silnic na železnici.
Rozvoj udržitelnější dopravy podporují také legislativní změny. Díky nim roste podíl obnovitelných zdrojů energie a vedle tradičních biopaliv se stále více prosazují jejich pokročilejší varianty vyráběné z biomasy a odpadu. Česká doprava tak postupně prochází proměnou směrem k ekologičtějším řešením.
Přečtěte si také:
Jak snížit osobní uhlíkovou stopu
Podcast Stačí málo: „Lidé se bojí nových technologií, protože nevědí, co udělají.“
Jak automobily přispívají ke změně klimatu (a tipy, jak snížit emise)