Čím kvalitnější potraviny jíme, tím kvalitnější máme přísun energie. A čím kvalitnější přísun energie máme, tím lépe se cítíme. Jak ale ty skutečně kvalitní potraviny poznat a vybrat? Certifikovaná výživová poradkyně Markéta Gajdošová vám v článku i videu prozradí, že stačí málo a zvládnete to.
Kvalita výživy je jedna z nejdůležitějších složek zdravého životního stylu. Kvalita jídla, které přijímáme a máme na svém talíři, je prostě základ. Měli bychom se vždycky snažit o to, abychom našli co možná nejpřirozenější, nejzákladnější potraviny a neuchylovali se k polotovarům. Ty na nás sice koukají ze všech stran a ze všech rohů, ale od té kvalitativní stránky výživy už mají dost daleko.
Praktickým příkladem může být cokoliv, co běžně známe z obchodů. Třeba právě taková čokoláda. Můžeme najít kvalitní kousek, možná 100% nebo alespoň s vysokým obsahem toho, co bychom tam očekávali. Existuje však i něco, co možná tu čokoládu bude nést jenom náznakem a co nám to bude připomínat. Po stránce složení však od té pravé bude mít poměrně daleko.
Dalším příkladem jsou třeba brambory, které taky známe všichni. U nich je velký rozdíl mezi tím, jestli koupíme ten základní zdroj, nebo už to bude něco, co se jmenuje například bramborové noky. Ty ve svém složení tolik brambor už mít nebudou a my se díky tomu zase odkloníme v rámci té základní kvalitní podoby.
Jednou z dalších ukázek může být potom třeba pečivo – konkrétně chleba, kde zase můžeme rozlišovat mezi tím, co kupujeme a co je ve složení. Jestli je to něco celozrnného, kváskového anebo jestli už kupujeme trvanlivé polotovary. Ty opět s tou trvanlivostí ponesou i další následky toho, že tam ta kvalita zkrátka utrpí.
Ve zkratce platí, že bychom měli hlídat kvalitu výživy. To znamená: nebát se kouknout na složení, co vlastně jíme a kupujeme, vyhýbat se nadmíře přídavných látek, aditiv a vyhledávat ty nejzákladnější zdroje, které opravdu budou tím skutečným jídlem.
Existuje takzvaná familiární (dědičná) forma Alzheimerovy nemoci, která je sice vzácná, protože tvoří méně než jedno procento případů, ale u ní hraje genetika hlavní roli. V takových rodinách se nemoc často objevuje velmi brzy, klidně už po čtyřicítce, a dědičnost je zde dominantním faktorem. V těchto specifických případech tedy genetiku rozhodně nelze zlehčovat. Nejde o to, že by tito lidé žili „špatně“. Jejich mozek má v sobě zapsaný kód, který nemoc spustí bez ohledu na počet uběhnutých kilometrů nebo snězené zeleniny.
U naprosté většiny pacientů, kdy mluvíme o takzvané pozdní formě, je ale situace mnohem složitější. Tady už genetika není osudem, ale spíše jedním z mnoha hráčů. Mozek totiž není izolovaný ostrov, který si žije sám pro sebe. Je to orgán extrémně závislý na tom, v jakém stavu je zbytek těla, jak nám funguje srdce, v jaké kondici jsou cévy a jak běží náš metabolismus.
Pokud mozek není dobře zásobován krví kvůli poškozeným cévám nebo pokud tělo bojuje s chronickým zánětem z nadváhy, riziko demence prudce stoupá.
„Zdravý životní styl“ může často znít jako prázdná fráze z časopisu. Pokud ho ale rozložíme na konkrétní faktory, uvidíme jasné medicínské souvislosti.
Mozek je mimořádně náročný na přísun kyslíku a živin, které mu dodává hustá síť drobných cév. Pokud trpíme dlouhodobě neléčeným vysokým krevním tlakem, tyto cévy se poškozují, tuhnou a zužují se. Výsledkem je, že mozek začíná „hladovět“.
Vysoká hladina cukru v krvi a inzulínová rezistence neznamenají problém jen pro slinivku, ale představují obrovskou zátěž i pro nervovou tkáň. Diabetes je proto v odborných studiích uváděn jako jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů a jeho včasná léčba a dobrá kompenzace jsou důležité i z pohledu ochrany mozku.
Mozek není oddělený od našich emocí. Psychický stav a duševní pohoda souvisí s ochranou některých oblastí mozku. Dlouhodobý stres a deprese patří mezi faktory, které jsou spojované s vyšším rizikem demence.
Člověk je sociální bytost a náš mozek potřebuje ke svému fungování interakci. Pokud zůstáváme delší dobu v izolaci, mozek přichází o přirozený trénink, který mu kontakt s lidmi poskytuje. Osamělost je dnes prokazatelným rizikovým faktorem, který urychluje nástup demence.
Existují vlivy, které mozek poškozují zcela přímo. Mezi ty nejvýznamnější patří nadměrná konzumace alkoholu a kouření. Dále je to také vliv prostředí, konkrétně znečištění ovzduší a dlouhodobé vystavování se škodlivinám.
Co si ohlídat?
Genetika a životní styl nejsou soupeři, ale partneři. Geny mohou nastavit určitou míru zranitelnosti. To, zda se promění v nemoc, ale z velké části ovlivňuje náš zdravotní stav a prostředí, ve kterém žijeme.
U někoho může být dědičnost tak silná, že ji životní styl pouze mírně zpomalí. U většiny lidí je to ale naopak. Právě souhra ovlivnitelných faktorů rozhodne o tom, jestli se nemoc projeví v sedmdesáti, v devadesáti, nebo vůbec.
Generali penzijní společnost si uvědomuje závažnost neurodegenerativního onemocnění. Proto se aktivně zapojuje do šíření osvěty a podpory prevence a výzkumu Alzheimerovy choroby v rámci iniciativy #SpoluProtiAlzheimeru.
Rodinná zátěž neznamená automatický rozsudek. Vnímejte rodinnou anamnézu jako důležitou informaci, která vám říká, že váš mozek může být citlivější, proto o něj budete pečovat o to víc. Stejně tak je fér přiznat, že ani ten nejzdravější životní styl není stoprocentní zárukou. Je to ale nejlepší investice do sebe a našeho zdraví, kterou můžeme udělat.
Důležité je neignorovat první signály. Pokud si všimnete nápadných výpadků paměti, zhoršené orientace nebo změn v chování, neodkládejte vyšetření s tím, že je to jen věk.
Přečtěte si
Alzheimerova nemoc a první elektronický test paměti v Česku