Nadělte si pod stromeček lék proti stresu
Určitě jste slyšeli, že Vánoce jsou svátky klidu a míru. A taky vám už někdo jistě popřál, ať máte pohodové Vánoce. Anebo ať si o Vánocích pořádně odpočinete. Proč se to v mnoha případech nepovede? Proč je tolik lidí o Vánocích ve stresu, v napětí, podrážděných a unavených a vidina pohody se rozplývá jako sen, který chceme ještě chvilku snít?
Abychom celému problému porozuměli o trochu více, musíme se vydat ke kořenům stresu. Možná vás překvapí, že tyto kořeny vedou k blízkým vztahům z dětství, tedy nejčastěji k rodičům. Možná vás překvapí, že kořeny (nejen) vánočního stresu rostou ze strachu z odmítnutí, nepřijetí, odsouzení nebo ztráty vztahu. To vše je pro lidi stresor i v dospělosti, který je však v dětství mnohokrát znásobený.
A abychom se vyrovnali s hrozbou odmítnutí či nezájmu rodiče, vytvořili jsme si vzorce, které nám měly zajistit přízeň, lásku, zájem nebo pochvalu. A pak jsme v nich tak trochu uvízli. Možná je také znáte. Sám je nazývám vnitřními zákony, protože často nabývají podobu příkazu: „Musím to udělat bez chyby. Musím vyniknout. Musím to stihnout. Musím být silný. Musím to všechno zvládnout sám…“
Diktát těchto nevědomých vnitřních zákonů lidi sužuje a řídí i jindy než o Vánocích. Ale právě o svátcích mnohdy udeří silněji a nesmlouvavěji. Někdy nám nedá ani nadechnout a my se můžeme přetrhnout, abychom vyhověli této přísné ruce, kterou si v dospělosti nad sebou držíme už jen sami. Co ale s tím?
Prvním krokem je uvědomění, kdy a kde nad námi přísný hlas diktující různé nároky a požadavky přebírá nadvládu. Druhým krokem je pak zjednodušeně řečeno nabourání jeho dominance. To se může stát skrze „dovolení“. Hledejme v sobě laskavý hlas, který nám dovolí udělat věci jinak. Který nám dovolí odpočinek bez výčitek. Který nám dovolí požádat o pomoc. Který nás pochválí i s nějakými nedostatky. Který nás bude mít rád takové, jací jsme. Který nás osvobodí.
Schválně si zkuste zformulovat, jak zní váš vnitřní nevědomý příkaz, který se stává nejhlasitějším právě o Vánocích. A následně si zkuste zformulovat (a nejlépe i napsat) léčivé a uvolňující „dovolení“, které je protikladem příkazu. A opakujte si ho pokaždé, když si všimnete, že přísný hlas ve vás začíná sílit.
Není to lehká cesta. Hrany vnitřních zákonů se obrušují jen velmi pomalu. Věřím ale, že tato cesta má smysl, a proč se na ni nevydat právě o Vánocích? Proč si nedopřát klidnější svátky? Třeba nechat ujet autobus. Nepéct další várku cukroví. Nechat někde nepořádek. Nechat věci jen tak ležet a jít si zahrát s dětmi hru, obejmout své blízké a pocítit lásku.
Nejenže to bude mít velký vliv na vaše duševní zdraví a vaši vnitřní pohodu, ale nejspíš to bude znamenat také bezpečnější Vánoce pro celou domácnost. Právě stres je totiž rizikovým faktorem pro spoustu vánočních nehod a potíží. Stres svým fyziologickým mechanismem mimo jiné mobilizuje k akci, zjasňuje vědomí a zvyšuje koncentraci, ale jen po určitou dobu. Jakmile se přesáhnou energetické kapacity a organismus se přetíží, plyne z toho například únava, pokles energie, motorické přesnosti a koncentrace.
Jinými slovy člověk dělá chyby. Chytne holou rukou rozpálený plech. Řízne do prstu místo do brambory. Položí adventní věnec příliš blízko záclonám. Shodí regál nákupním vozíkem. Šlápne mimo příčky žebříku při věšení osvětlení. I proto má smysl dopřát si letos Vánoce bez stresu. Tak šťastné a veselé!
