Ferrata, nazývaná také via ferrata, je zajištěná trasa v horách, která je vybavena ocelovým lanem, železnými schůdky a dalšími pomůckami. Zaručuje bezpečnost a umožňuje i méně zkušeným horolezcům a turistům výstup na jinak nepřístupná místa.
Ferraty jsou oblíbené zejména mezi lidmi, kteří si chtějí vyzkoušet horolezectví, ale nemají schopnosti nebo vybavení pro klasické lezení. Jsou tedy vynikající alternativou pro pestřejší túru a zážitek plný adrenalinu.
K vyzkoušení ferraty budete potřebovat speciální vybavení. To si však můžete zapůjčit na místě. Potřebovat budete helmu, postroj a karabiny, které se připevňují k ocelovému lanu. Buďte však opatrní, protože nejsou ferraty jako ferraty. Existují různé stupně obtížnosti, vyjádřené stupnicí od A do E, přičemž A je nejjednodušší a E nejtěžší trasa.
Je důležité mít na paměti, že ferraty i přes svou zajištěnost mohou být stále náročné a vyžadují určitou fyzickou kondici. Při výstupu na ferratu je nutné dodržovat bezpečnostní pokyny a být vybavený správným lezeckým vybavením. Nezapomeňte si vzít i vhodnou obuv a oblečení. Vždy také předem zkontrolujte obtížnost a nastudujte si přesnou trasu, případně si nechte poradit od někoho zkušenějšího. Existují speciální cvičné trasy, které jsou krátké a zvládnou je i větší děti.
Pro začátečníky a ty, kteří nemají dostatek zkušeností, doporučujeme objednat si pro začátek instruktora. Kvalifikovaný instruktor má široké znalosti nejen o samotném lezení po ferratách, ale i o horolezectví obecně. Instruktor vás provede technikami, vysvětlí vám správné používání vybavení a zajistí, aby jste se pohybovali bezpečně a s jistotou.
Ústecký kraj
Pastýřská stěna v Děčíně je nejdelší ferratou v České republice a zároveň nabízí i nejvíce způsobů, jak stěnu zdolat. Jde také o jedinou ferratu, která se nachází v centru města, což není zcela běžné ani v evropském měřítku. Nabízí až 16 různých cest s odlišnými obtížnostmi A,B,C i D, přičemž ty nejlehčí trasy zvládnou i děti od 130 cm.
Via Ferrata Kavárnička u Srbské Kamenice slouží převážně jako cvičná stěna pro malé i velké lezce. Je proto ideální na trénink na větší ferraty a k procvičení upevňování karabin. Na Kavárničce na vás čekají tři cesty o obtížnostech B-D a jedna sestupová o obtížnosti B.
Ferrata Lužická spojka začíná pod skalní vyhlídkou a svou obtížností C je vhodná spíše pro zkušenější lezce. Za odměnu si však mohou na vrcholu vychutnat výhled na zákruty řeky Labe, hrad Střekov a Ústí nad Labem.
Mini ferrata Poustevna v Mírkově má pouhých padesát metrů s jednoduchými nástupy a celkovou obtížností C. Nezabere vám rozhodně celé odpoledne, ale můžete ji spojit s pěším výletem na zříceninu hradu Blansko.
Jihočeský kraj
Na Havraní skále u Českého Krumlova se nachází ferrata Havranka a dostanete se k ní jen pár minut chůze z historického centra. K dispozici jsou dvě ferratové trasy o obtížností B a C. Nachází se zde také vzdušná lávka dlouhá bezmála 30 metrů.
Ferrata Hluboká nabízí trasu nad řekou Vltavou a úseky všech obtížností. Její 150 m dlouhý úsek v části A zvládnou i lezci začátečníci a rodiny s dětmi. Celková délka trasy je 720 m, což z ní dělá nejdelší českou ferratu nad hladinou řeky.
Pardubický kraj
Cvičná uměle vytvořená Via Ferrata Cakle nabízí obtížnost A-C a tři výstupové trasy. Součástí jsou také dva lanové mosty a možnost instruktáže s trenérem. Nachází se v areálu vodáckého tábořiště, takže se dá lezení spojit také s koupáním či zapůjčením kánoe.
Karlovarský kraj
Ferratový areál na skalisku Hausberg u Kraslic nabízí hned tři cesty s obtížnostmi A-D. Zdolání trasy vám zabere zhruba 2 hodiny a na vrcholu najdete zříceninu hradu Hausberg a výhled na Stříbrný potok.
Čtyři trasy se čtyřmi obtížnostmi nabízí Via Ferrata Seifertova v krušnohorské obci Nové Hamry. Trasa A a B je určena spíše dětem a úplným začátečníkům, zato C a D už potrápí i zkušené lezce.
Bioferrata v Bečově nad Teplou je první českou skalní stezkou zaměřenou na skalní vegetaci. Stezka je součástí areálu bečovské botanické zahrady, je opatřena cedulemi popisujícími přítomnou vegetaci a zvládnete ji i s rodinou projít za 30 minut.
Liberecký kraj
Via Ferrata Kočičí kameny nabízí nenáročnou trasu obtížností B u Bílého Potoka v Jizerských horách. Nachází se na stejnojmenném skalním útvaru, který má tvar kočičí hlavy. Trasa 70 metrů a zabere vám necelou čtvrthodinu.
Za Via Ferratou Vodní brána se musíte vydat do přírodní rezervace Údolí Jizery. Je součástí známe Riegrovy stezky a není vhodná pro začátečníky. Ti by na ni měli stoupat pouze v doprovodu zkušených spolulezců či instruktorů.
Jihomoravský kraj
Nedaleko Macochy se nachází přírodní areál Velká Dohoda s kilometrem cvičných ferrat v obtížnosti A-E. Součástí tras jsou také 2 žebříky a 5 lanových mostků. Kromě ferrat je v areálu také lanový park a lanovka přes kamenolom.
Malá Fatra, Slovensko
Na ferraty můžete vyrazit i k našim bratrům Slovákům. O Malé Fatře se tvrdí, že má v sobě kousek z každého koutu Slovenska. Nachází se zde i Via Ferrata Martinské hole.Ta nabízí příjemnou nenáročnou lezeckou procházku kolem vodopádů, doplněnou o lanové mosty.
Dolomity, Itálie
Dolomity jsou známé svou úchvatnou horizontální skalní strukturou a nabízejí mnoho možností pro ferratové výstupy. Jednou z nejznámějších ferrat je Via Ferrata Tridentina, která vás provede skalním hřebenem mezi horami. Vydat se zde můžete také na několikahodinové okruhy spojující více ferrat po celých pohořích. Mezi ty patří například oblíbená trasa Große Sorapis Runde.
Ötztalské Alpy, Rakousko
Tato oblast nabízí pestrou paletu ferrat pro různě zkušené lezce. Jednou z nejoblíbenějších je Ötztaler Wildspitze, která vede na nejvyšší vrchol této oblasti. Nevšedním zážitkem je pak určitě ferrata Klettersteig Stuibenfall vedoucí podel impozantních vodopádů nad tekoucí vodou.
Julské Alpy, Slovinsko
Ve slovinských Julských Alpách nalezneme mnoho úžasných ferrat. Jedna z nejznámějších je ferrata Bambergova pot přes vrchol Triglavu, nejvyšší hory Slovinska. Jedná se však o dlouhou, náročnou a hodně exponovanou trasu. Pro začátečníky je jistě lepší zvolit ferratu Slovinska pot začínající na vrcholu Mangrt poblíž hranic s Itálii.
Bernské Alpy, Švýcarsko
Některé švýcarské ferraty obsahují prvky, které v jiných oblastech nenajdeme. Jde převážně o ocelové lezecké sítě a točité či lanové žebříky. Řadu lanových žebříků obsahuje napříkald ferrata Eggishorn Klettersteig, ke které se pohodlně dostanete lanovkou.
Pamatujte, že vydat se na ferraty může být náročné a vyžaduje to správné vybavení a znalost technik horolezectví. Vždy se informujte o aktuálních podmínkách a doporučeních pro jednotlivé oblasti.
Před cestou do hor se podívejte na úrazové a cestovní pojištění a vyhněte se tak nečekaným a nevítaným překvapením. Pojišťovna Generali Česká nabízí úrazové pojištění, které vám poskytne ochranu pro případ, že byste se při výstupu zranili. Pokrývá náklady na lékařskou péči, hospitalizaci, rehabilitaci a mnoho dalších výdajů spojených s léčbou. Pokud plánujete vyrazit na ferraty do zahraničí, je pro vás výhodné zase cestovní pojištění.
Doufáme, že vám náš článek pomohl, a přejeme vám mnoho bezpečných adrenalinových výstupů. Tak hurá do hor!
Přečtěte si více o úrazovém pojištění
Přečtěte si více o cestovním pojištění
Zajímají vás často kladené otázky k úrazovému pojištění?
V životě každého nastane moment, kdy se čas zároveň zrychlí a paradoxně současně také zpomalí. Děti dorůstají, nastává čas odpočinku, odcházíme do důchodu a najednou je nutné náš každodenní shon nahradit rituály, které nás zaměstnají. Díky moderním lékařským a technologickým pokrokům máme dnes před sebou stále řadu let, které můžeme naplnit svými koníčky, zájmy i oblíbenými rituály, a náš život může být dlouho aktivní. Stále více lidí se dnes dožívá vysokého věku, často výrazně vyššího než 80 let. Ne vždy však lidé počítají s ekonomickými a společenskými důsledky tak dlouhého života.
Podle Eurostatu (2023) se do roku 2050 populace osob starších 80 let v Evropě zdvojnásobí z nynějších 6 % na 12 %.Tato čísla nejsou jen pouhou demografickou statistikou. Jedná se o proměnu celé společnosti, která bude mít dopad na rodiny, zdravotní systémy i všeobecnou kvalitu života. Jinými slovy nás dlouhověkost staví před novou výzvu. Ano, žijeme déle. Jsou však tato léta kvalitní? Měli bychom aktivně pěstovat podporu nezávislosti, usilovat o radost ze života a svobodu pokračovat ve všem, co nás těší, a současně se snažit nezatěžovat život našich rodin.
Také v České republice dochází vlivem stárnutí populace ke změnám rodinných struktur a systémů péče. Ke konci roku 2024 představovali senioři ve věku 65+ přibližně 20 % populace. Na každých 100 dětí připadalo 133 seniorů, přičemž tento počet do roku 2040 pravděpodobně překročí hranici 200 (Český statistický úřad, 2024). Z hlediska dlouhodobé péče zůstává Česká republika silně orientována na domácí prostředí – přibližně 81 % starších dospělých čerpajících dlouhodobou péči zůstává v domácí péči a výdaje na dlouhodobou péči tvoří zhruba 13 % celkových výdajů na péči o zdraví (OECD Country Health Profile, 2023).
Stejně tak se mění také politický přístup. V roce 2024 byli neformální pečovatelé v České republice poprvé oficiálně uznáni a zakotveni v české legislativě. Tím došlo k upevnění pozice rodin v oblasti sociální politiky (Eurocarers, 2024). Tyto trendy poukazují na to, že Česká republika, stejně jako většina Evropy, potřebuje vyvážit rostoucí roli rodin formou udržitelného celospolečenského přístupu a podpořit delší a zdravější život své populace.
Když nás starší blízcí opouští, často po sobě zanechávají také pozůstalost. Když se řekne pozůstalost, obvykle se nám vybaví hmotné statky – dům, úspory, investice – získané během života. Otázky dědictví se však v dnešní době netýkají pouze toho, co nastane v budoucnu, ale také toho, co jí bezprostředně předchází. Jinými slovy jde o plán na poslední roky daného člověka – dobu, která může být velmi různorodá, plná zajímavých plánů a aktivit. To zahrnuje volbu způsobu a stylu dlouhodobé péče, zajištění ochrany příjmů a také předem učiněná rozhodnutí o způsobech léčby a péče. V Evropě aktuálně přes 40 % rodin uvádí, že se necítí připravené nést náklady na dlouhodobou péči. Jedním ze způsobů, jak těmto starostem čelit, je vytvořit si osobní plán.
Tento plán nezahrnuje pouze finanční zabezpečení, ale také celkovou kvalitu života. Studie zdůrazňují, že další výzvu představuje přesun pozornosti od pouhého prodloužení délky života k posilování délky zdravého života, tedy k počtu let strávených ve zdraví. Podle Světové zdravotnické organizace osoba, která se v Evropě dožije věku 80 let, může očekávat, že bude žít dalších devět let, ale pouze 5–6 let v plné soběstačnosti. To znamená, že pokud nezaujmeme cílené preventivní strategie a nebudeme pěstovat zdravý životní styl, hrozí nám v posledních letech částečná ztráta soběstačnosti. Při správném přístupu však mohou tyto roky zůstat obdobím nezávislosti, činorodosti, zvědavosti i smysluplných vztahů.
S prodlužující se délkou života mohou lidé také potřebovat vyšší míru pomoci. Spolu s tím vzrůstá také důležitost pečujících osob – rodinných příslušníků nebo profesionálů, kteří na každodenní bázi staršímu člověku pomáhají.
V Evropě je přibližně 80 % dlouhodobé péče stále zajišťováno bezplatně rodinnými příslušníky, kterými jsou často děti nebo manželé/manželky. Při tomto rozhodnutí, které vyžaduje sílu a odhodlání, musí být kladen důraz také na dobré plánování – to se týká nejen dotyčného člověka, ale také těch, kdo mohou být o pomoc požádáni. Cílem správně sestaveného plánu je vyvážené poskytování péče a také její rozdělení mezi více osob, aby se nejednalo o osobní oběť.
Aby byla zajištěna rovnováha mezi nezávislostí stárnoucího člena rodiny a kvalitou života jeho nejbližších, měla by být péče, včetně potřebných zdrojů a prostředků, plánována s předstihem. To znamená také zohlednění role žen. Evropský institut pro rovnost žen a mužů (2022) odhadl, že přes 60 % osob poskytujících péči jsou ženy, které jsou nuceny pozastavit svoji profesní kariéru a vzdát se vlastní ekonomické nezávislosti. Vnímáno touto optikou je plánování dlouhověkosti také aktem zajištění mezigenerační rovnosti.
Odolnost lze vybudovat tak, že investujeme do prevence. Výzkum OECD prokázal, že přibližně 30 % chronických onemocnění postihujících osoby starší 65 let lze oddálit nebo zmírnit díky zdravějšímu životnímu stylu, screeningovým programům a personalizované formě péče na míru. Z tohoto pohledu plánování neznamená pouze výběr správných finančních nástrojů, ale také zajištění vhodné prevence, která lidem umožní žít déle a lépe.
Další možnosti přináší také nové technologie a inovace – patří zde platformy telemedicíny, postupy digitálních vyšetření a nástroje pro domácí provádění kontrol. To vše přispívá k prevenci a k lepšímu zvládání mnoha potíží bez ztráty samostatnosti. Samotná technologie však nestačí. Vždy ji musí doprovázet celospolečenské klima a přístup rodin, které podporují otevřený dialog o tématech, která byla dříve považována za tabu.
Tento přístup je založen na principu, že pozůstalost a dědictví, které jedna generace předává té další, nejsou omezeny pouze na hmotné statky. Spočívá v úsilí zamezit tomu, aby děti a vnoučata nesly emoční a finanční břímě špatných životních rozhodnutí a nevyřešených problémů svých předků. Jen tak se může plánovaná dlouhověkost stát aktem odpovědnosti, která čas získaný díky vědě a pokroku mění na kolektivně sdílený a cenný kapitál. Tato výzva má jak kulturní, tak individuální rozměr. Plánování dlouhověkosti bychom neměli chápat jako omezení či povinnost, ale jako pozitivní investici do vlastní samostatnosti, kvality života a budoucnosti. Nejde jen o to, abychom svým blízkým zanechali majetek, ale také svobodu a stabilitu. Jen tak můžeme prožít podzim svého života v klidu.
V konečném důsledku přeci nejde jen o to žít co nejdéle, ale žít tak, aby naše přítomnost vnášela do života ostatních světlo a byla zdrojem inspirace, samostatnosti a radosti. Dar dlouhověkosti pak přináší sdílenou radost a zanechává vzpomínku odpovědného a přínosného života.
Přečtěte si:
Jak si udržet zdraví i ve stáří bez zbytečné námahy
Jak se začít bezpečně hýbat po padesátce
Alzheimerova choroba: Jak se projevuje a jak ji zpomalit
Jak se postarat o staršího příbuzného a nezapomenout přitom na sebe