Penzijní spoření může vypadat jako věda. Přesto je dobré ho rozklíčovat a vědět, kam vaše peníze svěříte. V následujícím článku se dozvíte nejen o investiční brzdě, ale i o různých investičních strategiích.
Zákonem je penzijní společnosti nařízeno automaticky přesunout všechny naspořené prostředky klienta 5 let před jeho důchodovým věkem do méně rizikového „Povinného konzervativního fondu“, pokud se klient nerozhodne jinak. Je to proto, aby byly naspořené prostředky před důchodem co nejvíce chráněny před případnými výkyvy na finančních trzích. Tento přesun prostředků je označován jako „investiční brzda“.
Investiční brzda se týká pouze nových smluv u účastnických fondů, které lze zakládat od roku 2013, kdy spoříte v rámci doplňkového penzijního spoření. Pokud máte peníze v transformovaném fondu a spoříte si v rámci původního penzijního připojištění, investiční brzda se vás netýká. Peníze máte totiž po celou dobu spoření uložené v konzervativních finančních nástrojích.
O zákonné změně přesunu investic vás informuje penzijní společnost minimálně 60 dní předem. Pokud chcete přijmout vyšší riziko a nechcete své úspory přesunout do Povinného konzervativního fondu, je zapotřebí o tom penzijní společnost písemně informovat, nejdříve však 60 dní před touto změnou. Možnost blokovat zákonnou investiční brzdu však využívá pouze minimum klientů.
U nás v Generali penzijní společnosti si můžete vybrat z nejširší nabídky fondů a spořicích programů:
Spořicí program představuje strategii poskládanou z investic do jednotlivých fondů v průběhu celé doby spoření. V rámci spořicích programů se investuje do totožných fondů jako při výběru individuální strategie spoření. Ta umožňuje sestavit si investiční portfolio přímo na míru. Peníze můžete vkládat pouze do jednoho účastnického fondu, nebo si sestavit investiční mix ze dvou nebo tří účastnických fondů zároveň (dynamického, vyváženého, spořicího).
Spořicí programy se také nazývají jako dlouhodobé „programy životního cyklu“. Důvodem je, že se investiční strategie mění v závislosti na věku klienta. Čím je klient starší, tím se strategie více zkonzervativňuje.
Obecně platí, že čím mladší jsme, tím dynamičtější investici si můžeme zvolit. Čím více se přibližuje náš důchodový věk, tím méně se doporučuje riskovat. Pokud jste mladí a nastal by na trhu vlivem nepříznivého vývoje případný propad, nějaký čas bude hodnota vaší investice klesat. Jedná se však o dočasný stav. V rámci dlouhé doby spoření máte dostatek času a doporučujeme vyčkat, až se s dalším růstem případná ztráta smaže.
Spořicí programy nemají investiční brzdu, protože automaticky dobržďují do Spořicího účastnického fondu. Začíná se uplatňovat od 36 let věku klienta postupným růstem podílu Vyváženého účastnického fondu a později i Spořicího účastnického fondu. Spořicí program má celkem 11 fází, které se automaticky určují věkem, dobou spoření a očekáváním klienta.
A co vy? Máte již pro sebe zvolenou vhodnou strategii spoření? S penzijkem si svůj důchod jednoduše užijete!
Přečtěte si také:
Vyplatí se spoléhat jen na státní důchod?
Proč si sjednat penzijní spoření
#PoznejPenzijko - Účastnické fondy
#PoznejPenzijko - Odbytné
TIP - Jak najít své zatoulané penzijko
Na sociálních sítích vypadá dospělost často jako jednoznačné milníky: zrekonstruovaná kuchyň, nová sedačka, víkendový výlet, hypotéka na první byt. Přesto je tu mnoho nenápadnějších finančních kroků: Dosažení prvního cíle ve spoření. První měsíc bez čerpání úvěru. Sjednání první pojistky. První příspěvek na penzijní připojištění. Nejsou to vždy momenty, které lidé sdílejí na sociálních sítích, ale právě ty mohou být pro dlouhodobou finanční nezávislost důležitější než dokonale vybavený byt.
Eurostat uvádí, že v roce 2024 opouštěli mladí lidé v EU domov v průměrném věku 26,2 roku. Delší setrvání doma tak nemusí být známkou neúspěchu. Často jde o praktickou reakci na ceny bydlení, výši příjmů nebo snahu vytvořit si před stěhováním finanční rezervu.
Nový domov se málokdy podaří zařídit přesně podle představ hned na začátku. První bydlení může být menší, část nábytku může být z druhé ruky a některé věci mohou počkat. Riziko spočívá ve snaze to vše získat za pouhý jeden měsíc.
V roce 2024 utratily domácnosti v EU v průměru 19 % disponibilního příjmu za bydlení. U osob ohrožených chudobou byl průměrný podíl 37 %. Eurostat také uvádí, že 9 % lidí v EU žilo v domácnostech s nedoplatky na hypotéce, nájemném či účtech za energie. Náklady spojené s bydlením proto mohou v rozpočtu představovat významnou položku.
Při plánování prvního bydlení si proto nejdříve položte otázku: „Co je potřeba zajistit hned a co může počkat?“
Rozpočet na první bydlení lze rozdělit do tří úrovní:
Takové rozdělení pomůže oddělit skutečné priority od tlaku na to, aby bydlení hned vypadalo dokonale. Nezávislost totiž neznamená jen schopnost zaplatit všechny účty tento měsíc, ale také vytvořit si podmínky, které budou dlouhodobě udržitelné.
Při plánování prvního bydlení nestačí počítat jen s ideálním scénářem. Rozpočet může vypadat dobře na papíře, ale stačí vyšší účet za energie, porouchaný spotřebič nebo několik dní bez příjmu a situace se může změnit.
Pomoci může jednoduchý test. Zkuste si rozpočet spočítat ve třech variantách:
Pokud by taková situace znamenala okamžitý problém s placením nájmu nebo dalších nezbytných výdajů, může být vhodné se stěhováním ještě chvíli počkat, zvolit levnější bydlení nebo vytvořit větší finanční rezervu.
Jako orientační pravidlo se často doporučuje mít stranou rezervu alespoň na 3 měsíce běžných výdajů. Stačí si sečíst měsíční náklady na nájem, energie, jídlo, dopravu, splátky a pojištění a vynásobit je třemi. Pokud tedy měsíčně utratíte 25 000 Kč, mělo by to být alespoň 75 000 Kč.
Stěhování od rodičů začíná obvykle praktickým hledáním: garsonky v Praze, 2+kk v Brně, sdíleného bytu v Plzni či něco menšího za městem, kde se konečně zdá, že si můžeme nájemné dovolit. Jen zřídka kdy odpovídá toto první bydlení konečnému řešení v dospělosti, jak jsme si je představovali online. Může to být jeden pokoj, použitý nábytek, dlouhé dojíždění nebo dočasné řešení mezi rodinným domem a něčím stabilnějším.
Podle MMF je Česko jednou ze zemí EU, kde se dostupnost bydlení výrazně zhoršila. V prvním čtvrtletí roku 2025 vzrostly ceny bytů meziročně o 10 % a náklady na bydlení pohltí v průměru přibližně čtvrtinu disponibilního příjmu. V Praze navíc může koupě standardního bytu o rozloze 70 m2 vyžadovat 13–15 let hrubého ročního příjmu.
Na co myslet při výběru prvního bydlení?
Pocit, že „nestíhám“, může vzniknout i ve chvíli, kdy člověk dělá finančně zodpovědná rozhodnutí. Někdo šetří tím, že zatím bydlí u rodičů nebo ve sdíleném bytě, jiný si pořizuje vybavení postupně. Přesto může mít pocit, že za ostatními zaostává.
Na sociálních sítích ale obvykle není vidět celý příběh. Není zřejmé, zda někdo využil pomoc rodiny, několik let spořil, má dva příjmy nebo financuje část svého životního stylu úvěrem. Srovnání proto nemusí být vždy vypovídající. Česká národní banka upozorňuje, že k hypotékám i k vytváření finančních úspor mají ve větší míře přístup domácnosti s vyššími příjmy. Není proto potřeba porovnávat vlastní cestu s někým, kdo měl na začátku jiné podmínky. Finanční pokrok může naopak vypadat úplně nenápadně: první vytvořená rezerva, první měsíc, kdy člověk zvládne pokrýt všechny výdaje bez úvěru, nebo pravidelné odkládání peněz stranou.
Než se odstěhujete, zkontrolujte si:
První bydliště ještě nic nedokazuje. Stačí, když funguje. Musí nám umožnit se vyspat, uvařit si, zaplatit všechny účty a mít prostor i na běžný život. Nemusí být kompletně zařízené hned od začátku a už vůbec nemusí vypadat jako byt, který vidíme na sociálních sítích.
Odstěhováním od rodičů navíc finanční plánování nekončí. Naopak přichází chvíle, kdy je dobré přemýšlet nejen nad tím, co si můžeme dovolit dnes, ale také nad tím, co se může stát za měsíc nebo za rok. Pravidelné spoření, finanční rezerva nebo ochrana příjmu mohou pomoct zvládnout situace, které bychom jen těžko plánovali, jako například nečekaný výdaj nebo dočasný výpadek příjmu.
Přečtěte si:
Jak jste na tom s penězi? Mezi mladými se šíří nový trend – „loud budgeting"