Odchod blízkého člověka doprovází truchlení a zvykání si na novou realitu. Vedle toho se musí pozůstalí vyrovnat také s řadou administrativních záležitostí. Od naplánování posledního rozloučení, přes vyřízení dokladů, záležitostí ohledně zaměstnání, bydlení, sociálních dávek až po vypořádání smluv nejen s dodavateli služeb a energií.
Účet v bance, plyn a elektřina nebývá to jediné, co si člověk na své jméno během života sjedná. Proto se v tomto článku podíváme na to, jak je to s penzijním spořením v případě úmrtí klienta.
V Česku si na penzi dobrovolně spoří téměř 4 miliony lidí. Je tedy pravděpodobné, že pokud vyřizujete pozůstalost, i váš blízký penzijko během života měl. Možná vám o něm dokonce řekl. Pokud to však nevíte jistě, můžete to zjistit následujícími způsoby.
Penzijní spoření umožňuje připravit se i na tyto životní situace předem. Smlouva zaniká úmrtím klienta, ale nemusíte se bát, úspory na penzijním účtu se nikam neztratí, jen si o ně musí pozůstalý požádat. Co se tedy dále děje s penězi na smlouvě?
Penzijní spoření umožňuje klientovi určit si ve smlouvě tzv. určenou nebo oprávněnou osobu (podle typu smlouvy), které v případě úmrtí klienta vzniká nárok na vyplacení příslušné dávky. Pokud taková osoba ve smlouvě uvedena je, bez čekání na ukončení dědického řízení si o ně může požádat. Pokud ve smlouvě není uvedena, stávají se peníze součástí dědického řízení, což může výplatu peněz značně prodloužit.
Určenou nebo oprávněnou osobou může být jakákoli fyzická osoba – manžel/ka, dítě, nebo třeba přítel/kyně. Stačí, když ji do smlouvy klient za doby svého života uvede a bude mít jistotu, že se peníze dostanou do správných rukou. Osob může být více a je třeba předem určit, v jakém poměru si peníze rozdělí. V průběhu trvání smlouvy klient může určenou/oprávněnou osobu kdykoli zdarma změnit.
Určeným osobám či dědicům budou prostředky z penzijního spoření vyplaceny v první případě jako odbytné. To jsou vložené peníze na smlouvě včetně výnosů, bez státních příspěvků. Nebo jako jednorázové vyrovnání včetně připsané státní podpory, pokud zesnulý klient splnil všechny podmínky, tedy mu bylo alespoň 60 let a spořil po dobu minimálně 60/120 měsíců v závislosti na podmínkách smlouvy.
Jestliže zemřelý stihl před svou smrtí čerpat pravidelnou penzi, dostane určená osoba nebo dědic jednorázově vyplacený zbytek dosud nevyplacených dávek.

Pozůstalí by měli o úmrtí klienta penzijního spoření informovat penzijní společnost, u které měl zesnulý smlouvu sjednanou. Pro vyplacení naspořených peněz je třeba doložit úmrtní list a prokázat se svým dokladem totožnosti, například občanským průkazem.
Oprávněná, určená osoba nebo dědic podají žádost o výplatu dávky z penzijního spoření zemřelého u penzijní společnosti. Pokud je těchto osob více, je potřeba, aby každá z nich vyplnila vlastní formulář. Dědicové k žádosti doloží navíc usnesení soudu o dědictví s určením, kdo nabývá prostředky naspořené v rámci penzijního spoření.
Navštivte nás na kterémkoliv obchodním místě, kde vám se sepsáním žádosti pomůžeme.
Na vypořádání penzijního spoření mají penzijní společnosti zákonnou lhůtu až 3 měsíce, u nás v Generali PS se ale snažíme vyřídit žádosti rychleji.
✅ Zjistěte, zda měl zesnulý penzijní spoření
✅ Ověřte, zda ve smlouvě uvedl určenou nebo oprávněnou osobu
✅ Připravte si potřebné dokumenty
✅ Podejte žádost o výplatu
Život přináší mnohdy nečekané situace a je důležité být na ně připraven. Sjednání oprávněné nebo určené osoby na vlastní smlouvě pro případ úmrtí je jednoduchý krok, který může vašim blízkým výrazně usnadnit vyřízení pozůstalosti a zajistit, že vaše peníze budou předány přesně tak, jak si přejete.
Stačí navštívit kterékoliv z obchodních míst, kde vám s doplněním do smlouvy rádi pomůžeme. Sjednání určené či oprávněné osoby si můžete kdykoli zkontrolovat i na Klientském portále.
Přečtěte si:
5 mýtů o důchodech, které vás můžou stát klidné stáří
Jak se finančně zajistit na penzi
Rizika předčasného ukončení životního pojištění
Nebo si poslechněte podcast: „Bavme se s našimi blízkými také o tom, jak chtějí umřít.“
Když se dva lidé rozhodnou společně bydlet, vzít si hypotéku nebo založit rodinu, začnou se jejich finance postupně prolínat. Do té doby mohou mít každý vlastní účet, úspory i finanční starosti. S důležitými životními rozhodnutími ale přichází otázka, jak rozdílné příjmy, úspory nebo závazky ovlivní společnou domácnost.
Pokud jeden z partnerů vydělává méně, má méně úspor, nadělal dluhy či přebírá více rodinné odpovědnosti, riziko nezůstává jen na jedné straně. Stává se součástí budoucnosti páru. Nájem, který jeden bez problémů hradil, může pro toho druhého znamenat zátěž. Dítě může být společným snem, zatímco náklady na budování kariéry v zaměstnání dopadají více na jednoho z partnerů.
Příjmy mohou být různé: jeden může být vyšší, ale méně jistý, druhý pak může být nižší, ale předvídatelnější. Jeden z partnerů může mít rodinné závazky, dluhy nebo žádnou finanční pomoc od rodičů. Druhý může mít úspory, podporu od rodičů či silnější záchrannou síť.
Proto nemusí být rozdělení všech výdajů přesně napůl vždy spravedlivým řešením. Pokud se nájem, účty nebo dovolená dělí stejným dílem, partnerovi s nižším příjmem může po zaplacení společných výdajů zbýt méně na spoření, investice nebo finanční rezervu. Jeden tak může postupně budovat vlastní finanční zázemí, zatímco druhý jen pokrývá svůj podíl na výdajích.
.png)
První velkou zkouškou představuje často bydlení. Eurostat ukazuje, že v roce 2024 vydaly domácnosti v EU v průměru 19 % svého příjmu na bydlení.
U hypotéky proto může být užitečné vyzkoušet si několik scénářů. Jak by domácnost fungovala se současnými dvěma příjmy? Co kdyby jeden z nich klesl o 20 %? A co kdyby jeden z partnerů na několik měsíců o příjem úplně přišel? Pokud by třetí varianta rozpočet výrazně zatížila, je dobré počítat s větší finanční rezervou nebo nákup bydlení odložit.
Vhodná doba si popovídat o penězích může být třeba nedělní ráno s kávou, dvěma notebooky a jedním pravidlem: žádné obviňování, pouze upřímnost. Podle sdělení Evropské komise je asi 70 % úspor domácností v EU neboli zhruba 10 bilionů Eur drženo jako bankovní vklady. Avšak páry musí nejen společně spořit, ale také se rozhodnout, k čemu který typ peněz slouží.
Než uděláme další důležitý krok, položme si pět otázek:
V Česku začíná finanční plánování společného života často u bydlení. Sdílení bytu ve velkém městě může usnadnit hledání zaměstnání a dostupné služby, ale také může velmi rychle odhalit rozdíl mezi dvěma výdělky. Menší město může znamenat více prostoru a pomoci od rodiny, ale také odlišné platy, delší dojíždění nebo méně kariérních možností.
Dostupnost bydlení přitom zůstává v Česku výrazným problémem. Podle MMF náklady na bydlení v průměru spotřebují přibližně čtvrtinu disponibilního příjmu českých domácností, u domácností s nižšími příjmy je to téměř polovina. V Praze navíc může pořízení standardního bytu vyžadovat 13 až 15 let hrubého ročního příjmu.
Rozhovor by proto měl být o třech rozpočtech:
Příchod dítěte neznamená jen další výdaje. Mění se také pracovní možnosti, příjem domácnosti, náklady na bydlení, péči a dlouhodobé spoření. Pokud jeden z partnerů kvůli péči o dítě omezí práci nebo ji na čas přeruší, může se tento rozdíl projevit nejen na současném příjmu, ale i na jeho úsporách a budoucím důchodovém zabezpečení.
Před narozením dítěte je proto dobré promyslet nejen to, z čeho bude rodina hradit běžné výdaje, ale také jak se rozdělí péče a jak bude vypadat finanční situace obou partnerů. Pomoci mohou například úspory vytvořené ještě před narozením dítěte nebo dohoda o tom, jak budou partneři během období s nižším příjmem spořit.
V Česku navíc zůstává rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů výrazný. V roce 2025 byla míra zaměstnanosti žen o 12,3 procentního bodu nižší než u mužů a medián hrubé měsíční mzdy žen byl o 6 600 Kč nižší. Pro společný rozpočet tak může být důležité počítat nejen s aktuálním příjmem, ale také s dlouhodobým dopadem péče o dítě na pracovní a finanční situaci každého z partnerů.
České mzdy se reálně zotavují, ale to neznamená, že všechny domácnosti mají stejné možnosti spořit.
Pro páry je medián důležitější než průměr. Pokud se jeden z partnerů blíží celostátnímu mediánu a druhý je pod ním, může se rovné rozdělení na papíře jevit jako spravedlivé, ale nerovné v každodenním životě. Jedna osoba si stále může ukládat úspory, investovat nebo udržovat nouzový fond; druhá si může dovolit jen splácet svůj podíl.
O penězích se vyplatí mluvit ještě předtím, než přijde hypotéka, dítě nebo výpadek příjmu. Právě včasná dohoda může pomoci nastavit společný rozpočet tak, aby počítal nejen s dneškem, ale i s tím, co může přijít později.
Přečtěte si:
Inflace: Jak s ní bojovat a praktické tipy pro efektivní správu peněz
Proč je důležité, aby spolu partneři otevřeně hovořili o výdajích za péči o děti
Jak na udržitelný přístup k financím
Jak funguje FIRE a proč láká stále více lidí k finanční svobodě