Odchod blízkého člověka doprovází truchlení a zvykání si na novou realitu. Vedle toho se musí pozůstalí vyrovnat také s řadou administrativních záležitostí. Od naplánování posledního rozloučení, přes vyřízení dokladů, záležitostí ohledně zaměstnání, bydlení, sociálních dávek až po vypořádání smluv nejen s dodavateli služeb a energií.
Účet v bance, plyn a elektřina nebývá to jediné, co si člověk na své jméno během života sjedná. Proto se v tomto článku podíváme na to, jak je to s penzijním spořením v případě úmrtí klienta.
V Česku si na penzi dobrovolně spoří téměř 4 miliony lidí. Je tedy pravděpodobné, že pokud vyřizujete pozůstalost, i váš blízký penzijko během života měl. Možná vám o něm dokonce řekl. Pokud to však nevíte jistě, můžete to zjistit následujícími způsoby.
Penzijní spoření umožňuje připravit se i na tyto životní situace předem. Smlouva zaniká úmrtím klienta, ale nemusíte se bát, úspory na penzijním účtu se nikam neztratí, jen si o ně musí pozůstalý požádat. Co se tedy dále děje s penězi na smlouvě?
Penzijní spoření umožňuje klientovi určit si ve smlouvě tzv. určenou nebo oprávněnou osobu (podle typu smlouvy), které v případě úmrtí klienta vzniká nárok na vyplacení příslušné dávky. Pokud taková osoba ve smlouvě uvedena je, bez čekání na ukončení dědického řízení si o ně může požádat. Pokud ve smlouvě není uvedena, stávají se peníze součástí dědického řízení, což může výplatu peněz značně prodloužit.
Určenou nebo oprávněnou osobou může být jakákoli fyzická osoba – manžel/ka, dítě, nebo třeba přítel/kyně. Stačí, když ji do smlouvy klient za doby svého života uvede a bude mít jistotu, že se peníze dostanou do správných rukou. Osob může být více a je třeba předem určit, v jakém poměru si peníze rozdělí. V průběhu trvání smlouvy klient může určenou/oprávněnou osobu kdykoli zdarma změnit.
Určeným osobám či dědicům budou prostředky z penzijního spoření vyplaceny v první případě jako odbytné. To jsou vložené peníze na smlouvě včetně výnosů, bez státních příspěvků. Nebo jako jednorázové vyrovnání včetně připsané státní podpory, pokud zesnulý klient splnil všechny podmínky, tedy mu bylo alespoň 60 let a spořil po dobu minimálně 60/120 měsíců v závislosti na podmínkách smlouvy.
Jestliže zemřelý stihl před svou smrtí čerpat pravidelnou penzi, dostane určená osoba nebo dědic jednorázově vyplacený zbytek dosud nevyplacených dávek.

Pozůstalí by měli o úmrtí klienta penzijního spoření informovat penzijní společnost, u které měl zesnulý smlouvu sjednanou. Pro vyplacení naspořených peněz je třeba doložit úmrtní list a prokázat se svým dokladem totožnosti, například občanským průkazem.
Oprávněná, určená osoba nebo dědic podají žádost o výplatu dávky z penzijního spoření zemřelého u penzijní společnosti. Pokud je těchto osob více, je potřeba, aby každá z nich vyplnila vlastní formulář. Dědicové k žádosti doloží navíc usnesení soudu o dědictví s určením, kdo nabývá prostředky naspořené v rámci penzijního spoření.
Navštivte nás na kterémkoliv obchodním místě, kde vám se sepsáním žádosti pomůžeme.
Na vypořádání penzijního spoření mají penzijní společnosti zákonnou lhůtu až 3 měsíce, u nás v Generali PS se ale snažíme vyřídit žádosti rychleji.
✅ Zjistěte, zda měl zesnulý penzijní spoření
✅ Ověřte, zda ve smlouvě uvedl určenou nebo oprávněnou osobu
✅ Připravte si potřebné dokumenty
✅ Podejte žádost o výplatu
Život přináší mnohdy nečekané situace a je důležité být na ně připraven. Sjednání oprávněné nebo určené osoby na vlastní smlouvě pro případ úmrtí je jednoduchý krok, který může vašim blízkým výrazně usnadnit vyřízení pozůstalosti a zajistit, že vaše peníze budou předány přesně tak, jak si přejete.
Stačí navštívit kterékoliv z obchodních míst, kde vám s doplněním do smlouvy rádi pomůžeme. Sjednání určené či oprávněné osoby si můžete kdykoli zkontrolovat i na Klientském portále.
Přečtěte si:
5 mýtů o důchodech, které vás můžou stát klidné stáří
Jak se finančně zajistit na penzi
Rizika předčasného ukončení životního pojištění
Nebo si poslechněte podcast: „Bavme se s našimi blízkými také o tom, jak chtějí umřít.“
Na sociálních sítích vypadá dospělost často jako jednoznačné milníky: zrekonstruovaná kuchyň, nová sedačka, víkendový výlet, hypotéka na první byt. Přesto je tu mnoho nenápadnějších finančních kroků: Dosažení prvního cíle ve spoření. První měsíc bez čerpání úvěru. Sjednání první pojistky. První příspěvek na penzijní připojištění. Nejsou to vždy momenty, které lidé sdílejí na sociálních sítích, ale právě ty mohou být pro dlouhodobou finanční nezávislost důležitější než dokonale vybavený byt.
Eurostat uvádí, že v roce 2024 opouštěli mladí lidé v EU domov v průměrném věku 26,2 roku. Delší setrvání doma tak nemusí být známkou neúspěchu. Často jde o praktickou reakci na ceny bydlení, výši příjmů nebo snahu vytvořit si před stěhováním finanční rezervu.
Nový domov se málokdy podaří zařídit přesně podle představ hned na začátku. První bydlení může být menší, část nábytku může být z druhé ruky a některé věci mohou počkat. Riziko spočívá ve snaze to vše získat za pouhý jeden měsíc.
V roce 2024 utratily domácnosti v EU v průměru 19 % disponibilního příjmu za bydlení. U osob ohrožených chudobou byl průměrný podíl 37 %. Eurostat také uvádí, že 9 % lidí v EU žilo v domácnostech s nedoplatky na hypotéce, nájemném či účtech za energie. Náklady spojené s bydlením proto mohou v rozpočtu představovat významnou položku.
Při plánování prvního bydlení si proto nejdříve položte otázku: „Co je potřeba zajistit hned a co může počkat?“
Rozpočet na první bydlení lze rozdělit do tří úrovní:
Takové rozdělení pomůže oddělit skutečné priority od tlaku na to, aby bydlení hned vypadalo dokonale. Nezávislost totiž neznamená jen schopnost zaplatit všechny účty tento měsíc, ale také vytvořit si podmínky, které budou dlouhodobě udržitelné.
Při plánování prvního bydlení nestačí počítat jen s ideálním scénářem. Rozpočet může vypadat dobře na papíře, ale stačí vyšší účet za energie, porouchaný spotřebič nebo několik dní bez příjmu a situace se může změnit.
Pomoci může jednoduchý test. Zkuste si rozpočet spočítat ve třech variantách:
Pokud by taková situace znamenala okamžitý problém s placením nájmu nebo dalších nezbytných výdajů, může být vhodné se stěhováním ještě chvíli počkat, zvolit levnější bydlení nebo vytvořit větší finanční rezervu.
Jako orientační pravidlo se často doporučuje mít stranou rezervu alespoň na 3 měsíce běžných výdajů. Stačí si sečíst měsíční náklady na nájem, energie, jídlo, dopravu, splátky a pojištění a vynásobit je třemi. Pokud tedy měsíčně utratíte 25 000 Kč, mělo by to být alespoň 75 000 Kč.
Stěhování od rodičů začíná obvykle praktickým hledáním: garsonky v Praze, 2+kk v Brně, sdíleného bytu v Plzni či něco menšího za městem, kde se konečně zdá, že si můžeme nájemné dovolit. Jen zřídka kdy odpovídá toto první bydlení konečnému řešení v dospělosti, jak jsme si je představovali online. Může to být jeden pokoj, použitý nábytek, dlouhé dojíždění nebo dočasné řešení mezi rodinným domem a něčím stabilnějším.
Podle MMF je Česko jednou ze zemí EU, kde se dostupnost bydlení výrazně zhoršila. V prvním čtvrtletí roku 2025 vzrostly ceny bytů meziročně o 10 % a náklady na bydlení pohltí v průměru přibližně čtvrtinu disponibilního příjmu. V Praze navíc může koupě standardního bytu o rozloze 70 m2 vyžadovat 13–15 let hrubého ročního příjmu.
Na co myslet při výběru prvního bydlení?
Pocit, že „nestíhám“, může vzniknout i ve chvíli, kdy člověk dělá finančně zodpovědná rozhodnutí. Někdo šetří tím, že zatím bydlí u rodičů nebo ve sdíleném bytě, jiný si pořizuje vybavení postupně. Přesto může mít pocit, že za ostatními zaostává.
Na sociálních sítích ale obvykle není vidět celý příběh. Není zřejmé, zda někdo využil pomoc rodiny, několik let spořil, má dva příjmy nebo financuje část svého životního stylu úvěrem. Srovnání proto nemusí být vždy vypovídající. Česká národní banka upozorňuje, že k hypotékám i k vytváření finančních úspor mají ve větší míře přístup domácnosti s vyššími příjmy. Není proto potřeba porovnávat vlastní cestu s někým, kdo měl na začátku jiné podmínky. Finanční pokrok může naopak vypadat úplně nenápadně: první vytvořená rezerva, první měsíc, kdy člověk zvládne pokrýt všechny výdaje bez úvěru, nebo pravidelné odkládání peněz stranou.
Než se odstěhujete, zkontrolujte si:
První bydliště ještě nic nedokazuje. Stačí, když funguje. Musí nám umožnit se vyspat, uvařit si, zaplatit všechny účty a mít prostor i na běžný život. Nemusí být kompletně zařízené hned od začátku a už vůbec nemusí vypadat jako byt, který vidíme na sociálních sítích.
Odstěhováním od rodičů navíc finanční plánování nekončí. Naopak přichází chvíle, kdy je dobré přemýšlet nejen nad tím, co si můžeme dovolit dnes, ale také nad tím, co se může stát za měsíc nebo za rok. Pravidelné spoření, finanční rezerva nebo ochrana příjmu mohou pomoct zvládnout situace, které bychom jen těžko plánovali, jako například nečekaný výdaj nebo dočasný výpadek příjmu.
Přečtěte si:
Jak jste na tom s penězi? Mezi mladými se šíří nový trend – „loud budgeting"