Jednou z nejúčinnějších ochran, díky kterým se mohou podnikatelé úspěšně bránit řadě rizik, je pojištění byznysu neboli podnikatelských rizik. Toto pojištění představuje velmi chytře vynaložené peníze, protože dokáže zabránit ztrátě hodnoty firmy v případě událostí, které omezují nebo znemožňují její běžný provoz.
Na zloděje a vandaly si podnikatelé už zvykli a znají dost způsobů, jak se proti nim bránit. Spousta situací se ale ani po letech podnikání nedá předvídat nebo ovlivnit. Jeden rok přijde velká voda, která může úplně zničit vaši provozovnu, i když jste vždycky měli pocit, že jste v dostatečné vzdálenosti od řeky. Další rok může přijít nečekaná sněhová nadílka, jejíž nápor neunesou ploché střechy vašich skladových prostor a zničí uložené zboží. Příroda má bohužel v zásobě mnohem víc nástrah, jak ukázal letošní rok.
Mnozí podnikatelé si ale veškerá rizika ohrožující jejich živobytí neuvědomují, nebo je, ve snaze snížit náklady na pojištění na minimum, přehlížejí. Řada podnikatelů také „nějaké pojištění prostě má“ a neřeší, jestli skutečně odpovídá jejich reálným potřebám. Ani jedna z těchto variant samozřejmě není dobrá ani rozumná. Jak se tedy co nejsnáze „poprat“ s pojištěním?
Pojištění podnikatelských rizik obsahuje dvě základní složky – pojištění majetku a pojištění odpovědnosti. Rozhodně se vyplatí mít pojištěné obě.
Základním a nejběžnějším pojištěním je bezpochyby pojištění majetku proti živelním škodám. Pomůže vám například v případě vytopení provozovny nebo skladových prostor, zničení majetku požárem, stržení střech pod vahou sněhu a proti mnoha dalším živelním škodám. Případné škody na majetku můžou úplně ochromit činnost firmy.
Stejně, jako se kazí nebo rozbíjí majetek, dělají podnikatelé a jejich zaměstnanci občas špatná rozhodnutí. Pojištění odpovědnosti chrání podnikatele v situacích, kdy někomu neúmyslně způsobí škodu na majetku nebo na zdraví. Je ale nutné si dát pozor na to, jestli je součástí pojištění odpovědnosti i náhrada újmy, kterou by mohl jejich výrobek nebo služba způsobit například zákazníkovi.
Nejprve analyzujte, potom rozhodujte
Než se rozhodnete sjednat si pojištění, musíte si především uvědomit konkrétní rizika. Nejprve sepište seznam veškerého majetku firmy, movitého i nemovitého. Mnohdy tím odhalíte i další rizika, která je vhodné do pojištění zařadit a vyhnete se tomu, aby pojistka při případné škodě nedostatečně pokrývala náklady spojené s opravami. Právě špatně stanovená pojistná částka, ať už z důvodu nepřesného odhadu hodnoty majetku nebo snahy o úsporu pojistného, je nejčastější chybou (nejen) podnikatelského pojištění.
Sjednaná pojistná částka by vždy měla odpovídat částce, za jakou je podnikatel znovu schopen pořídit poškozený majetek. Tedy např. znovu postavit prodejnu, pořídit zásoby nebo vybavení. Tato částka současně musí odpovídat aktuálním cenám na trhu, za které lze nový majetek skutečně pořídit.
Analýze své reálné činnosti věnujte dostatek času, protože jen tak se jasně ukáže, jaká pojištění se vám skutečně vyplatí. Promýšlejte možná rizika opravdu důkladně, věnujte jim dostatečný čas. Nedívejte se jen za jeden roh – na rizika, která vás napadnou jako první, ale rovnou za dva – tedy na to, jaká další rizika vás mohou ohrozit např. při plánovaném rozvoji a růstu.
Řekněte si o pomoc
Udržovat si trvalý přehled o veškerých změnách v oblasti pojišťovnictví je pro běžného člověka skoro nemožné. S důkladnou analýzou vaší situace se proto obraťte na zkušené poradce pojišťovny. Nechte si sestavit balíček pojištění na míru – pojišťovat autodopravce nebo třeba řetězec lahůdkářství jsou velmi odlišné disciplíny. Nejlepším řešením je vždy kombinace různých pojištění tak, aby výsledek odpovídal všem potřebám a potenciálním rizikům. Nejen s ohledem na účel podnikání, ale také na geografickou polohu firmy nebo rizika vyplývající z druhu výroby apod.
Jak ušetřit za pojištění?
Cenu pojištění ovlivňuje především to, jak je vaše podnikání rizikové z pohledu pojišťovny. V tomto jen těžko ovlivníte reálnou situaci. Cestou ke snížení nákladů za pojištění je proto především práce s částkami na spoluúčast. Čím víc nákladů na opravu škod je podnikatel schopný uhradit z vlastních zdrojů, tím nižší je pak cena pojistného.
Pojistné můžete snížit také zlepšením zabezpečení majetku. Čím lépe je firma chráněna – ať proti zlodějům nebo tzv. vyšší moci, tím vyšší je pojistné plnění a zároveň podnikatel platí nižší pojistné. Investice do bezpečnostních opatření se vzhledem k dlouhodobým výdajům na pojištění vyplatí především firmám, u nichž je součástí pojištění více nemovitostí, např. garáží, skladových prostor nebo poboček.
Aktualizujte pojistné smlouvy
Řada podnikatelů si matně pamatuje, že před několika lety uzavírali pojištění. Mají tak pocit bezpečí, že v případě škodní události jim pokryje pojistné plnění všechny škody na jejich majetku. V tom lepším případě po konzultaci s odborníkem zjistí, že i když pojištění mají už léta, např. některé výrobní stroje pořídili teprve vloni a stávající pojištění se na něj tak nevztahuje. V horším případě odhalí nedostatky pojištění až vznik škody, a to už je samozřejmě pozdě.
Uvědomte si, že podpisem smlouvy by vaše spolupráce s pojišťovnou neměla končit. Pokud vaše firma zvýší hodnotu svého majetku, například rekonstrukcí provozovny nebo třeba pořízením nového vybavení, je nutné tyto změny zohlednit i v pojistné smlouvě. Pojištění zkrátka funguje dobře jen tehdy, když se s ním stále průběžně pracuje.
Rada na závěr
Naše možná lehce banální rada na závěr zní: Aby vám pojištění byznysu poskytovalo skutečně kvalitní ochranu, musíte si pojistit všechna nebezpečí, která mohou vaší firmě reálně hrozit. Cena pojištění by proto rozhodně neměla být jediným hlediskem. Berte pojištění jako jednu z investic do budoucnosti vaší firmy.
Nejčastější chyby při sjednání
Další tipy související s podnikáním naleznete na našem webu Generali Česká Profi.
„Chtěli jsme měnit trh s potravinami k lepšímu a být dobrou alternativou pro všechny, kteří se vydali na cestu k udržitelnému životu,“ napsalo Bezobalu na svých webových stránkách. „To se nám před pandemií dařilo, ale z událostí posledních tří let jsme se nikdy naplno nevzpamatovali.“
Před příchodem do Bezobalu pracoval Sedlák ve finančním controllingu nadnárodní kosmetické firmy L’Oréal a na úseku veřejného sektoru v poradenské firmě Ernst & Young.
Do konceptu Zero Waste pronikl v rámci psaní diplomové práce a v Bezobalu začínal jako dobrovolník.
S námi diskutoval o tom, co konec Bezobalu vypovídá o prostoru pro eko-podnikání v České republice, jakým chybám by se měl podnikatel v tomto oboru vyvarovat a jaké kompromisy případně musí udělat, aby uspěl.
Je velmi obtížné být malý nezávislý obchodník s jednou prodejničkou. Proto jsme se rozhodli pro dynamičtější rozvoj a ten financovat skrz dluhopisy. Měli jsme celkem napůjčováno 3.5 milionu. Splatnost těch dluhopisů doběhla 30. června. A my jsme neměli peníze na to, abychom zaplatili část dluhopisů, které nám věřitelé neprodloužili, což bylo konkrétně asi 1.6 milionu. A my jsme prostě uznali, že ten trh nám v tuhle chvíli natolik nehraje do karet, že musíme skončit. 1. září už bylo zavřeno.
Z čeho mám docela radost je, že tu nejstarší prodejnu, která je na Hradčanské, koupil spolek, který se sestává částečně ze zákazníků Bezobalu a částečně z bývalých zaměstnanců, kteří si prostě řekli, že když ta prodejna skončí, nebudou mít kde nakupovat. Zvykli si na kvalitní potraviny, zvykli si nakupovat ekologicky a od prověřených dodavatelů. Od nějakého 20. září ta prodejna je už zase v provozu.
My jsme do roku 2019 měli obrovský úspěch. Jenom prodejna na Hradčanské dokázala vygenerovat milion zisků ročně a my jsme to měli spočítané tak, že bychom dokázali tu půjčku splatit za polovinu doby. A i kdyby nastaly zásadní změny, tak jsme věřili, že tu půjčku za čtyři roky určitě splatíme.
Zásadní změnu typu koronavirus jsme si ale fakt netipli. Korona nás prostě položila. Odpadla nám přibližně půlka zákazníků a my jsme neměli, jako už rozjetá společnost se třemi prodejnami, kde tak rychle nabrat další.
Ukázalo se, že polovina našich zákazníků byla takoví ti hardcore ekologové, kteří k nám chodí, protože vědí, co děláme, a rozumějí tomu, proč spolupracujeme s místními farmáři, proč máme potraviny, které jsou bez chemických nesmyslů ve složení a které se zakládají na jednoduchých, šetrně zpracovaných surovinách. Druhá polovina zákazníků ale byla jenom řekl bych trendisti, prostě lidé, kterým to přijde fajn, sexy. Ale když se jim změnila životní situace v koroně, tak to bylo to první, na co se vykašlali, protože jim to přišlo nepohodlný.
Někomu se změnila třeba cesta do práce, protože se začalo víc pracovat z domova. Někomu se změnil rozpočet, protože přišel o práci a musel si hledat jinou. Někomu se stalo to, že mu kamarád řekl, hele, já jsem teď začal nakupovat online a přijde mi to až pod nos ke dveřím.
Ti hardcore ekologové u nás přestali nakupovat jenom v případě, že se třeba přestěhovali mimo Prahu, což ale taky nebyla úplně malá část lidí, protože korona umožnila prostě odjet na chalupu k babičce a tam už zůstat.
Ono to šlo tak nějak ruku v ruce. Obecně ty změny na trhu za poslední tři roky všechny podporovaly to, aby nám se nedařilo. V České republice jsou jak kvalitní potraviny, tak i ekologie vnímané jako zbytné věci – v uvozovkách luxusní statky. A lidé se začnou víc držet peněz, když se jim trošku sáhne do kapsy, nebo se jenom začne strašit, že se jim sáhne do kapsy, což je úplně přirozené a pochopitelné.
Je to možné. Ale byli jsme pod velkým tlakem, abychom vytvořili úspory z rozsahu, abychom tu firmu nějakým způsobem zefektivnili a zvětšili, abychom na tom trhu nebyli úplně zanedbatelní. Poslední tři roky jsme se potýkali s tím, že jsme ve firmě neměli peníze, furt jsme jeli na nějakých úsporných opatřeních, neměli jsme čas na osobní rozvoj, neměli jsme peníze na vzdělávání personálu. A pro mě jako lídra týmu bylo náročné pořád rozsvěcovat světlo na konci tunelu. Tak jsme si řekli, pojďme to zavřít. Trh nám ukazoval, že buď uděláme zásadní kompromis nebo musíme zmizet. A my jsme nechtěli dělat velké kompromisy v hodnotách, které jsme si nastavili.
My jsme si dělali relativně komplexní průzkum trhu. A ten nám ukazoval, že tak kvalitní potravinu, kterou my nabízíme, ten trh v tuhle chvíli není ochotný koupit. Na tom trhu jsou dvě majoritní cesty. Jedna cesta je, že prodávám nekvalitní, nezdravou a často průmyslově zpracovanou potravinu, která konkuruje cenou. A druhá cesta je, že prodávám marketingově navoněné zboží, které nemusí tolik konkurovat cenou, ale rozhodně nemůže jít do té míry kvality, aby bylo bio. Bio kvalita je prostě v České republice v současné době obtížně prodejná.
Musím říct, že jsem zklamaný z toho, že na tom trhu je nyní jasná volba mezi penězi a udržitelností, a že to prostě není tak, že lze dělat obojí. Musím si vybrat na škále neudržitelný a plný peněz, anebo udržitelný a úplná chudoba.
Zároveň jsem nyní více skeptický k tomu, jestli vlastně nějaké udržitelné podnikání dokáže v současné době fungovat – podnikání, kde byste si dokázali stát za tím, že nečiníte zlo, ale naopak, co děláte, zlepšuje ten životní prostor pro nás jako společnost.
Přesně tak. My jsme ze začátku o kvalitě potravin nevěděli nic, ale viděli jsme, jak je všechno zbytečně přebalené v tom plastu. A řekli jsme si, že s tím něco uděláme. A když jsme se v tom začali hrabat, tak po nějakých třech letech provozování Bezobalu jsme zjistili, že komplexní ekologie nespočívá jen v tom obalu, ale v celé cestě té potraviny, v etice pěstování a chovu, v ekologickém zemědělství. Takže jsme se začali hrabat i v ekologickém zemědělství, protože jsme zjistili, že bez toho to nepůjde.
Já bych se určitě vyvaroval té rychlosti a nemyslím tím ani tak rychlost růstu společnosti, ale rychlost růstu zákaznické báze. Mnohem víc bych to postavil na osobních vztazích, osobních kontaktech. A ty zákazníky bych, když to tak řeknu obrazně, bral jako parťáky na tu cestu s námi.
My jsme jako tým běželi docela rychlým tempem směrem k tomu ekologickému zemědělství, té komplexní ekologii, protože jsme začali cítit tu palčivost toho, jakým tempem se řítíme do nějaké ekologické katastrofy. Ale zákazníkům jsme to dostatečně nevysvětlili.
Když se dnes zeptáte deseti zákazníků Bezobalu, proč projekt existoval, tak věřím, že osm vám řekne kvůli minimalizaci obalovému materiálu. Ale my už jsme to reálně dávno dělali více kvůli tomu ekologickém zemědělství.
Ano, nepodlehnout mesiášskému komplexu toho, že my to tady zachráníme. My se můžeme snažit přispět k té záchraně, ale mnohem víc k ní přispějeme, když budeme schopni dlouhodobě fungovat, než když se na tom za pět let udřeme.
Jedna věc je, že zákazníci jsou prostě přelétaví, a pro tento typ byznysů, především pro ty malé, je velmi obtížné se s tím vyrovnávat.
Důležitá je také vytrvalost a podle mě i jistá pomalost – brát zákazníky fakt jako parťáky, aby je mrzelo, když odejdou k někomu jinému, což se u některých našich zákazníků i stalo. Někteří nám opravdu napsali, že se přestěhovali mimo Prahu a hrozně je mrzí, že už k nám nejezdí. Kdybychom měli takový vztah se sto procentem našich zákazníků, tak jsme ještě pořád na trhu.
Poslední myšlenka je o vztahu mezi udržitelností a penězi, linii, která je spojuje, a fakt, že ten ekologický byznys v tuhle chvíli na tomto tom trhu musí mít ve svých prioritách jako první peníze. Ty hodnoty musí být něco, kudy jdu, ale ne za čím jdu. Já musím jít za penězi.
Moje morálka se nadále řídí hodnotami, a to, že nedokážu ty peníze jako první, bylo možná pro Bezobalu záhubou. Na druhou stranu si nevyčítám, že jsme dali na první místo hodnoty, jako byla transparentnost, udržitelnost, férovost jednání vůči zákazníkům, dodavatelům a zaměstnancům. My jsme tady nebyli pro peníze, ale pro změnu trhu, což se nám do jisté míry podařilo.