Helma snižuje riziko vážného úrazu hlavy a správně nasazená může výrazně zmírnit následky pádu. Zjistěte, proč s ní začít už od odrážedel, jak jít dětem příkladem, podle čeho vybrat správnou velikost a proč kontrolu nevynechat.
První odrážedlo, koloběžka i kolo bez koleček jsou pro děti velké momenty. Stačí ale drobný kamínek nebo nečekané zabrzdění a pád přijde dřív, než dítě stihne jakkoliv zareagovat. Vážný úraz může vzniknout i při zdánlivě obyčejném pádu v malé rychlosti. Helma při něm pomáhá tlumit náraz a rozložit sílu úderu.
Hlava se dá zranit při mnoha aktivitách. Přilba dává smysl na odrážedle, koloběžce, elektrokoloběžce, skateboardu i inline bruslích. Pro děti a mladistvé do 18 let je přilba na kole i koloběžce navíc ze zákona povinná.
S nošením nečekejte až na delší výlety. Dítě se na odrážedle teprve učí držet rovnováhu a reagovat na překážky. Když si od začátku zvykne, že jízda znamená chráněnou hlavu, nebude přilbu později brát jako trest, ale jako samozřejmou součást výbavy.
Dobrá helma není jen ta, která dobře vypadá. Hlavně musí sedět, netlačit a dítě ji musí skutečně nosit.
Sebelepší přilba nepomůže naplno, pokud je nasazená špatně.
V chladnějším počasí pozor na silné čepice a kapuce pod helmou. Pokud kvůli nim přilba nesedí pevně na hlavě, nechrání správně.
Po pádu nebo nárazu přilbu vyměňte, i když na první pohled vypadá nepoškozeně. Uvnitř mohlo dojít k deformaci materiálu, která není vidět, ale výrazně snižuje schopnost tlumení dalšího úderu.
U dospělých jde nošení helmy o vlastní rozhodnutí, ale právě oni nastavují doma pravidla. Děti si z nich odnášejí hlavně to, co skutečně vidí. Pokud rodič jede bez helmy a dítěti ji upíná pod bradou, dítě ten rozpor velmi rychle pochopí.
Když si dospělý bere helmu na kolo i na kratší cestu pro rohlíky, dítě to přijme přirozeněji. Funguje jednoduché rodinné pravidlo: kdo jede, má helmu. Bezpečnost totiž nemusí znamenat strašení, stačí z ní udělat rutinu, která dává smysl.
Dobrou zprávou je, že několik základních pravidel první pomoci se může naučit každý. Právě rychlá reakce bývá tím, co dá záchranářům šanci navázat na vaši pomoc a zachránit lidský život.
Pokud se někdo ve vašem okolí zhroutí, nejprve ověřte, zda reaguje. Jemně s postiženým zatřeste a hlasitě ho oslovte. Pokud nereaguje, zprůchodněte dýchací cesty a zkontrolujte, zda normálně dýchá.
Jestliže postižený dýchá, uložte ho do zotavovací polohy na boku, zavolejte na tísňovou linku 155 a až do příjezdu záchranářů průběžně kontrolujte, zda dýchání pokračuje.
Pokud člověk nedýchá vůbec nebo nedýchá normálně, volejte linku 155 a pokud je v blízkosti automatizovaný externí defibrilátor (AED), nechte ho přinést. Poté ihned zahajte resuscitaci.
Položte postiženého na záda na pevnou podložku a začněte stlačovat hrudník uprostřed hrudní kosti. Hrudník stlačujte přibližně pět až šest centimetrů hluboko frekvencí 100 až 120 stlačení za minutu. Po každých 30 stlačeních proveďte 2 umělé vdechy. Pokud si na umělé dýchání netroufáte nebo vám v něm něco brání, pokračujte pouze ve stlačování hrudníku až do příjezdu záchranné služby.
„Prvním krokem je zavolat na tísňovou linku 155. Poté zahájíme nepřímou srdeční masáž frekvencí 100 až 120 za minutu. Po každém třicátém stlačení provedeme dva umělé vdechy. Následně pokračujeme opět nepřímou srdeční masáží. Pokud nám cokoliv brání v provádění umělých vdechů, pokračujeme nepřímou srdeční masáží až do příjezdu záchranné služby,“ říká profesionální záchranář Martin Čapek.
Pokud máte k dispozici AED, zapněte jej, nalepte elektrody podle obrázků na přístroji a řiďte se hlasovými pokyny. Během analýzy srdečního rytmu ani při případném výboji se postiženého nikdo nesmí dotýkat.
U malých dětí bývá zástava oběhu nejčastěji důsledkem potíží s dýcháním, proto první pomoc začíná jinak než u dospělých. Pokud dítě nereaguje a nedýchá normálně, nejprve mu uvolněte dýchací cesty a proveďte pět úvodních umělých vdechů.
„Resuscitaci provádíme tak, že dítě položíme na pevnou podložku. A provedeme minimálně pět účinných úvodních vdechů,“ popisuje profesionální záchranář Martin Čapek.
Pokud dítě nezačne reagovat ani normálně dýchat, zahajte stlačování hrudníku. Jste-li u dítěte sami, tísňovou linku 155 volejte přibližně po jedné minutě resuscitace. Nejste-li si správným postupem jistí, zapněte hlasitý odposlech a řiďte se pokyny operátora, který vás bude krok za krokem navádět.
První pomoc není jen resuscitace. Pomoci můžete i v řadě dalších situací.
Masivní krvácení
Silným přímým tlakem na ránu se snažte krvácení co nejrychleji zastavit. Pokud je to možné, přiložte tlakový obvaz. U masivního krvácení rozhodují doslova minuty.
Nevolnost nebo kolaps
Postiženého posaďte nebo uložte do polosedu, uvolněte mu těsný oděv a snažte se ho uklidnit. Zeptejte se, zda se s něčím neléčí a nepotřebuje své léky. Pomozte mu dýchat pomalu a zhluboka. Pokud se jeho stav zhoršuje nebo ztrácí vědomí, volejte záchrannou službu.
Epileptický záchvat
Nejdůležitější je zabránit tomu, aby se člověk během křečí poranil. Odstraňte z jeho okolí nebezpečné předměty a měkce podložte hlavu. Nikdy mu nevkládejte nic do úst. Po odeznění záchvatu zkontrolujte dýchání a podle potřeby ho uložte do zotavovací polohy. Pokud záchvat trvá dlouho, opakuje se nebo se postižený při pádu zranil, přivolejte záchrannou službu.
Strach z první pomoci je přirozený. Mnohem větším rizikem než drobná chyba je ale neudělat vůbec nic. Operátor tísňové linky vás může po celou dobu vést krok za krokem až do příjezdu záchranářů. Právě vaše pomoc může být tím, co rozhodne o záchraně lidského života.
