Jana Ježková
V podcastu Stačí málo, který vám přináší Generali Česká pojišťovna, prozradila, jaké to je pomáhat na dálku pacientům, kteří se ocitli v banálních, ale i v těch nejtěžších situacích.
Společně si povídáme…
- o tom, co je to telemedicína
- co je základem asistenční práce lékaře
- proč se pojistit na cesty do zahraničí
- co dělat pro své zdraví
- o nových technologiích a propojení lékařských záznamů
- jak nevyhořet
- proč si v práci denně zpívá
Nechte se strhnout cestovní horečkou, ale nezapomínejte na své zdraví. Zaposlouchejte se do povídání o tom, co všechno se může stát na cestách a jak vám mohou doktoři na dálku pomoci.
Paní doktorko, my se dnes budeme hodně bavit o technologiích, tak já začnu jenom tak na rozehřátí. V čem vy si osobně nejvíce ceníte technologií?
To není úplně jednoduchá otázka. Na jednu stranu si myslím, že hodně ten život zlehčují, usnadňují, zrychlují a přibližují na druhou stranu paradoxně zase oddalují. Díky těm moderním technologiím jsme si blíž, můžeme spolu mluvit, můžeme se vidět, můžeme spoustu věcí vyřešit nebo vyměnit si nějaké informace, ale někdy se díky těm technologiím z toho ztrácí ta podstata lidského kontaktu. Ne vždycky se dobře dají vztahy řešit na dálku. Takže si myslím, že to má své pro a proti.
My jsme měli v podcastu vědce a neurologa Martina Tolara, který nám povídal třeba o technologii umělé inteligence a o tom, jak vlastně jsou ve zdravotnictví nápomocná, že jim třeba pomáhají predikovat. Dá se to převést i na běžnou praxi třeba takového praktika?
Na jednu stranu určitě jsou oblasti, kde jsou tyto technologie využívány v široké míře. A speciálně právě u nějakých specializovaných oborů, u operací, sdílení laboratorních výsledků nebo zobrazovacích metod. V dnešní době umí umělá inteligence třeba i přečíst rentgenové snímky. Najít tam nějaký nález, který lidské oko může, a nemusí přehlédnout. Takže za mě technologie nám mohou pomoci ve spoustě rutinních pracích. Pak mohou lidem nechat vyšší rozhodovací schopnost, protože umělá inteligence se neunaví. Na rozdíl od lidí, kde ta únava prostě může nastat – jak únava materiálu, tak únava celková. Takže v tomhle směru určitě je tam jako velké plus. A i v té běžné praxi, když odhlédneme od těch specializovaných oborů, třeba v ordinaci praktického lékaře můžete využívat technologie k tomu, aby vám pacient sděloval své krevní tlaky, které si měří doma, nebo u diabetiků se to využívá k monitorování cukrovky. Můžete to monitorovat tak, že pacient si to všechno měří doma. Potom vám sdělí výsledky anebo dokonce je s vámi může sdílet i na dálku v reálném čase.
Na druhou stranu si myslím, že tam jsou velké mezery právě v tom sdílení těch informací, protože když jdete k lékaři, tak velmi často vyprávíte o sobě, jaké jste měla choroby v dětství, na co stonala vaše maminka, tatínek, jaké berete léky a tak dále? To jsou informace, které jsou dané, už proběhly, takže by mohly být uložené na nějakém centrálním úložišti a já jakožto ošetřující lékař, si pro ně jenom sáhnu. Nemusím se vás na ně vyptávat dopodrobna a trávit tím ten drahocenný čas. Na druhou stranu může tím docházet i ke spoustě zkreslení, protože ne každý pacient si všechno pamatuje. A já se přiznám, že i já jako lékař, když jdu ke svému lékaři na kontrolu, tak si to pečlivě připravím na papírek, protože na spoustu věcí bych zapomněla.
Vy jste zmínila zajímavou věc, že to, co ten stroj nemá, je únava. Od té doby, co jsme tady měli covid-19, vidíme, že se situace ve zdravotnictví nějakým způsobem mění. Myslíte, že byla doba, která nám ukázala, že má zdravotnictví nějaký problém?
Nemyslím si, že by to vzniklo covidem, nebo bylo to jenom za covidu a předtím nebylo nic. Myslím si, že to je situace, která progreduje poměrně dlouhou dobu a tady se to zvýraznilo a dostalo se to do popředí a pořád to pokračuje.
Ta doba byla přelomová, co se týká technologií, protože se najednou stalo, že bylo potřeba odrazovat lidi od toho, aby chodili do nemocnic a na polikliniky. Myslíte si, že je v tomhle nějaký posun, že si lidé více rozmýšlí, kdy jít k lékaři?
Částečně to může být pravda. Spíš bych řekla, že se dostalo do běžné praxe požádat pacienta, aby ve chvíli, kdy má nějaké infekční onemocnění, zejména respiračního původu, aby svého lékaře kontaktoval předem a domluvil se s ním na postupu. Aby to nebylo tak, že v jedné čekárně sedí pacienti, kteří jdou na kontrolu, kteří mají akutní respirační onemocnění a třeba chronický pacient s nějakým vážným onemocněním. Tohle pomohlo k rozdělení pacientů na určité skupiny a přestalo to být divné a tabu. Já si osobně myslím, že to je dobře, protože některé věci můžeme vyřešit na dálku, nebo alespoň nějakým způsobem začít řešit na dálku.
Lidé v mém okolí měli pak větší tendence zjišťovat informace online, narazili na spoustu diskuzních fór a na různé stránky a i v médiích rezonovalo, jak se objevují různé dezinformace. Máte nějaké recept nebo doporučení, jak s tím naložit?
Nemyslím si – úplně to nedělat, to asi není úplně ta správná cesta, ale rozhodně se kriticky zamýšlet nad tím, na jakých místech ty informace hledám a kdo za tím stojí, jestli je to nějaká instituce nebo nějaká ta kapacita v oboru. Tím nezatracuju selský rozum a zkušenosti našich předků to určitě ne. Mnohdy je to opravdu velmi důležité nebrat v potaz jenom tu klasickou medicínu, ale je potřeba to vzít ze širšího pohledu, ale rozhodně ten kritický pohled na věc je strašně důležitý, protože v dnešní době internet snese všechno a tam opravdu, když hledáte, najdete leccos.
A jak je ten lékař na dálku schopen mi pomoct? Když já někam napíšu anonymní dotaz a popíšu tam symptomy, v čem spočívá ta primární pomoc lékaře?
Ta pomoc spočívá v předání těch informací. Lékař vás může zorientovat v problému a nasměrovat vás. To znamená, že on vám napíše, že na základě těch informací, které vy jste mu sdělila, ale pouze na základě těchto věcí, by se mohlo jednat o nějaký problém tohoto typu. A abychom to potvrdili, nebo vyloučili, je potřeba udělat následující kroky. Samozřejmě to finální rozhodnutí je na tom pacientovi, je to jeho zdraví a on se musí rozhodnout, zda tu radu poslechne, či neposlechne a do jaké míry. To je strašně důležité a je potřeba, aby si to ti lidé uvědomili, že ne všechno se dá vyřešit na dálku.
Je to i něco, co byste třeba doporučila předtím, než člověk vyloženě navštíví nějakého lékaře?
Je to rozhodně vhodné, a protože někdy pacienti mají tendenci si zkracovat situaci a řeknou třeba – bolí mě žaludek, tak já půjdu rovnou ke gastroenterologovi. Takže hledají gastroenterologa, ale než se k němu dostanou, může to nějakou dobu trvat a může to být zcela kontraproduktivní, protože gastroenterolog už se specializuje na nějakou konkrétní oblast. Ale to, že vás bolí v oblasti břicha, ještě neznamená, že problém je v žaludku, může to být něco zcela jiného. Takže když se dobře poradíte, lékař vám může říct, ano, může to být od žaludku, ale může to být i bolest zad. Může to být spousta dalších věcí, takže doporučuju: navštivte svého registrujícího lékaře, který vás zná a který ví, co ty pacienty sužuje nejčastěji nebo udělá základní rozvahu.
Pár lidí z mého okolí nemá jednotného praktického lékaře, který by měl všechny informace o nich u sebe. Je tedy v tomto případě aspoň lepší se poradit online než rovnou navštívit specialistu?
Za mě určitě je mít toho praktika velmi dobrá prospěšná věc, která je nezbytná, protože je potřeba, aby o vás někdo schraňoval základní informace a znal vás. Pokud se s někým bavíte online, tak je to člověk, který vás nikdy neviděl a může to být velmi zavádějící. Za mě je úplně ideální, když máte svého registrujícího lékaře, kterého znáte léta, on vás zná a ví, jak stonáte. A ve chvíli, kdy máte problém, tak mu můžete zavolat...
- Pusťte si celý díl s lékařkou Ježkovou a zaposlouchejte se do lékařských rad, které překvapí svou jednoduchostí a lidskostí.