Tereza Jandová, Jsme furt někde
Cestovatelka a markeťačka, která je na sítích známá pod jménem Jsme furt někde. S narozením syna Bennyho s manželem cestovat nepřestali. Poprvé s ním vyrazili obytňákem už ve třech týdnech.
Společně si povídáme o:
- jak zvládli 13hodinový let do Kanady s miminkem na klíně
- proč si dítě nemusí z cest nic pamatovat, ale pro rodiče to má obrovský smysl
- jaké oblečení s kapsami a vychytávky vám zachrání život při přebalování v letadle
- proč je cestovní pojištění a pojištění storna při cestách s dětmi absolutní nutnost
- jak se dá zkoordinovat práce na volné noze, výchova a cestování po Thajsku i Evropě
V tomto díle otevíráme téma rodinného cestování. Stačí zahodit přehnaná očekávání, sbalit to nejnutnější a odvážit se udělat první krok.
Máš projekt s názvem Jsme furt někde. Chtěla jsem se hned na začátek zeptat, jak často jste teda reálně na cestách?
Často. Dá se říct, že čím dál častěji. Ten profil vznikl asi tři roky zpátky, když byl malý opravdu ještě miminko. Přišlo nám to takové všeříkající, protože se nám často stávalo, že se rodina ptala: Kde jste teď? Vy jste zase furt někde! A tak tahle přezdívka vznikla, když jsme hledali vhodný název pro Instagram. Čím je malý starší, tím víc se snažíme být pořád někde.
Lidé se asi často ptají, jak je vůbec možné si takhle cestovat?
Člověk tomu musí ten život hodně uzpůsobit. Není to samozřejmost, děláme hodně kompromisů a snažíme se tomu přizpůsobovat i práci. Zkrátka si ten život zařizujeme tak, aby to šlo co nejvíc.
Vím, že ty se živíš marketingem, máš instagramový účet, web a různé online kurzy. Zajímá mě to rozhodnutí přejít na volnou nohu. Vedla k tomu nějaká jedna konkrétní událost, nebo to bylo dlouhodobě promyšlené?
Byla to spíš souhra okolností. Online podnikání se mi líbilo dlouhodobě. Už když mi bylo dvacet, měla jsem e-shop. Tehdy jsme s bráchou prodávali kostýmy a zábavní párty věci. Potom, když jsem letěla do Kanady na pracovní víza, se mi zalíbila představa mít něco, co můžu dělat na dálku. Ta cesta k tomu ale byla složitější. Následně jsem pracovala pět let v marketingu, a když se ta firma shodou okolností začala proměňovat směrem, se kterým jsem už tolik nesouzněla, přišel ten hlavní impuls. Rozhodla jsem se zkusit to na volné noze. Je to už šest nebo sedm let a od té doby to tak mám.
Jak to vlastně funguje teď, když musíš skloubit práci, cestování a péči o dítě? Máte to s manželem nastavené stejně, nebo jak si to dělíte?
Manžel má klasickou práci, která je mnohem méně flexibilní, ale snaží se dělat maximum pro to, abychom mohli cestovat všichni společně. Snažíme se to balancovat, jak se dá, ale je to náročné. Často to jde na úkor nás obou, třeba co se týče času pro sebe. Tím, že malý zatím ještě nechodí do školky, protože jsme hodně na cestách, snažíme se vybalancovat to, že člověk zkrátka pracuje a neřeší víkendy nebo nějaké klasické dovolené. Ta naše dovolená vlastně nikdy není opravdová dovolená. Je to prostě jen život a práce na jiném místě. Pořád nám to ale za to stojí. Nerada bych, aby to vyznělo jako stěžování, je to prostě jen úplně jiný životní styl než ten standardní.
Setkáváš se často s konfrontací, že je ten váš životní styl zkrátka jiný?
Ani ne, musím říct, že tohle se nám docela vyhýbá. Občas se nás někdo na Instagramu ptá tak trochu pasivně agresivně, kde na to bereme peníze a jak vyděláváme. Ale když mi napíšou maminky na mateřské opravdu mile a je vidět, že samy řeší podobný problém, ráda jim pomůžu. Nedávno jsme s jednou maminkou řešily, jaké má možnosti v onlinu, co by mohla dělat a jakým směrem se vydat, kdyby chtěla být trochu svobodnější. Takže na lidi máme docela štěstí. Rodina je na to zvyklá a moji klienti jsou taky skvělí a zvyklí. Za mě je to vlastně super.
Dnes se budeme hodně bavit o cestování s dětmi. Jaký byl ale váš vztah k cestování, ještě než jste měli Bennyho?
Samozřejmě pozitivní, cestování jsme měli vždycky rádi. Než se narodil Benny, měli jsme pocit, že bychom měli cestovat co nejvíc. Souviselo to s tím, že jsme měli klasické dovolené a snažili jsme se cestovat hodně s myšlenkou, že až budeme mít miminko, tak už to tolik nepůjde a budeme muset být víc doma. Člověk má prostě pocit, že tahle oblast s dítětem tak trochu končí. Dnes už se sice víc mluví o tom, že to tak být nemusí, ale vím, že když jsem byla těhotná, ten pocit jsem měla. Mám úplně v paměti cestu, když jsme se vraceli obytňákem z Dolomit. Byla to taková ta poslední dovolená, kde vás v těhotenství ještě pojistí, a my jsme věděli, že teď už budeme muset být v Praze, než se malý narodí. Byla jsem z toho děsně smutná. Nebo smutná ne, aby to nevyznělo špatně, ale říkala jsem si: Kdy my se zase někam podíváme?
Takže když jsi otěhotněla, přišel takový ten strach, že teď už to bude jiné a cestování končí?
Určitě, takový ten strach, že nám cestování končí. Hodně jsme to slyšeli i z okolí a od rodiny: Teď už se s miminkem tak snadno nikam nepodíváte. Je dobře, že jste cestovali, když to šlo, teď už to bude klidnější.
A co to teda nakonec změnilo? Začali jste to prostě zkoušet?
V těhotenství jsme ještě normálně jezdili, ale opravdu jsme si mysleli, že si pak budeme muset dát pauzu. Až když jsme vlastně s malým přijeli z porodnice domů, zjistili jsme, že bychom ho chtěli zkusit opatrně někam vzít. Měli jsme obytnou dodávku, tak jsme si řekli, že to s ní zkusíme. Ono je vlastně jedno, jestli jste v bytě, nebo hodinu od Prahy v dodávce jen tak na zkoušku. Takže jsme nejdřív opatrně vyjeli na víkend. Když mu bylo šest týdnů, udělali jsme první zahraniční cestu. Jeli jsme autem, protože jsme nechtěli hned letět. Neměl ještě kompletní očkování a byl malinký a křehký. Takhle jsme to pořád zkoušeli dál a dál, až jsme zjistili, že cestování s dítětem je sice úplně jiné, ale pořád to stojí za to.
Pojďme se ještě na chvíli vrátit k těhotenství a cestování. Zjišťovala jsem si, co těhotné před cestou nejčastěji řeší. Najdeme doporučení na kompresní ponožky, od určitého týdne je nutné potvrzení od lékaře a omezení se týkají primárně leteckých společností, přičemž každá to může mít nastavené trochu jinak. Napadá tě k tomu ještě něco?
Určitě cestovní pojištění. Tam jsou vždycky nějaká omezení ohledně toho, do jakého termínu vás pojišťovna vlastně pojistí. Je dobré si to předem zjistit a hlavně vše konzultovat se svým gynekologem. To je základ. My jsme to s naší lékařkou tehdy také řešili a rušili jsme kvůli tomu v prvním trimestru cestu na Kostariku, protože nám to nebylo doporučeno. Dodnes nevím, jestli to nebyla až přehnaná opatrnost, ale roli hrály obavy z komárů, kteří mohou přenášet nemoci, a navíc šlo o velmi dlouhý let. Nakonec nám to nedalo a cestu jsme zrušili. Je ale těžké radit. Každé tělo je individuální a každá žena se cítí na něco jiného. Na Instagramu vidíte spoustu slečen, které v těhotenství zvládly šílené dovolené. Je to inspirativní, ale nedej bože, aby se něco stalo. My jsme pak raději volili Evropu s obytňákem a bylo to skvělé, byť jsme byli opatrnější.
A co výhody pro těhotné na letištích? Pro děti tam různé benefity jsou, ale jak je to v těhotenství?
Z vlastní zkušenosti si nějaké extra výhody úplně nevybavuji. Vím, že na priority line, kde máte s miminkem přednost ve frontě, občas bývá i symbol těhotné ženy, takže toho asi využít lze. Jinak si ale myslím, že to hodně záleží na ochotě personálu, jestli si vás někdo všimne a pustí vás přednostně.
Takže radíš hodně si hladit bříško a nosit upnuté oblečení?
Přesně tak.
Pojďme k té úplně první cestě obytňákem, kdy měl Benny pouhé tři týdny. Bylo to dopředu naplánované, nebo to byla spontánní akce?
Nebylo to plánované. Byli jsme doma a bylo to pro nás těžké, protože život se vám s miminkem najednou úplně otočí vzhůru nohama. Cítili jsme, že nám chybí nějaké rozbití toho nového stereotypu. Přišlo nám jako super nápad zkusit takový první výjezd. Nadejchat se čerstvého vzduchu a být trochu mimo čtyři zdi bytu. Rozhodli jsme se jet opravdu jen kousíček, asi hodinu cesty od domova. Zůstali jsme záměrně poblíž všeho, kdyby náhodou bylo něco s miminkem potřeba řešit, chtěli jsme být opatrnější. Strašně moc nám to ale pomohlo a odšpuntovalo to v nás to vědomí, že to vlastně jde a můžeme to zkoušet dál…
- Nechte se vtáhnout do dalšího povídání tom, že cestování dětmi nekončí.