Martin Kavka
Společně si povídáme…
- proč je lepší mít doma hasicí deku než „panikařit s práškem“
- co lidi nejčastěji zanedbají a pak lžou vyšetřovatelům
- co (ne)dělat, když začne hořet olej na pánvi
- proč bývá intuice lepší než manuál
- jak se připravit na krizové situace
V podcastu Stačí málo, který vám přináší Generali Česká pojišťovna, mluví o tom, jak zachovat klid, co opravdu pomáhá v krizích a proč jsou informace někdy důležitější než voda.
Co je typickou příčinou vzniku požáru?
Jsou dvě nejčastější příčiny požárů. Nedbalost lidí, kdy někdo něco udělá špatně, a teď nemyslím úmyslné zapálení, ale prostě běžné selhání. A pak technická závada. Tyto dvě se často perou o první místo.
Technická závada znamená, že se něco pokazí. Někdy je to důsledek špatného zacházení člověka, takže se to stejně nakonec vrátí k tomu, že za většinu požárů může člověk. Ale někdy jde o skutečně technickou chybu. Kromě toho existují i další méně časté příčiny, třeba úmyslné zapálení nebo úder blesku. Ten ale není příliš častý.
Když se bavíme o nedbalosti, většině lidí naskočí obrázek někoho, kdo usne s cigaretou. Přijde mi, že to říkali už ve škole. Ale spíš si myslím, že to bývá nepozornost u plotýnky nebo podobné věci.
Oba případy jsou relativně běžné, i když u té cigarety to už není tak časté. Myslím, že někdy v minulých letech se zpřísnila pravidla pro výrobu cigaret. Teď se dělají takzvaně samozhášecí. Pamatuju si ale doby, kdy jsme takové požáry řešili častěji. Některé končily tragicky, obzvlášť v kombinaci s alkoholem. Člověk usnul v peřinách s cigaretou a začalo hořet. Ta cigareta se pořád objevuje, ale už ne tak často.
Navíc dnes lidé kouří i elektronické cigarety nebo zahřívaný tabák, což je z pohledu nedopalku vlastně bezpečné. Na druhou stranu se teď objevují požáry způsobené nabíjením těchto zařízení. Obsahují akumulátor, a když s nimi někdo špatně zachází nebo se poškodí, může při nabíjení dojít k požáru.
Typickým případem nedbalosti ale zůstává příprava potravin. Lidé vaří, odběhnou, nevěnují tomu pozornost a nechají něco na sporáku. S tím ruku v ruce jde i manipulace s otevřeným ohněm – svíčky na špatném místě, třeba u záclon, nebo nechání bez dozoru.
Takže shrnuto: nejčastější příčiny nedbalostních požárů jsou vaření a otevřený oheň – svíčky, vařiče, sporáky.
Má nedbalost nějakou sezónnost? Protože mně u toho naskakují hlavně Vánoce.
To jsou různé typy, které se objevují třeba na Dušičky – svíčky, a pak samozřejmě o Vánocích. Svíčky, prskavky, stromky…
Já vždycky říkám, že pořád nechápu, že někdo může dát prskavku na vánoční strom. My jsme na to třeba u pražských hasičů upozorňovali intenzivně. Až jsem si někdy říkal, že mě ti lidi musí nenávidět. Že si řeknou – jo, my už to víme. Ale pořád se objevují lidi, kteří to dělají.
Já jsem sloužil na Vánoce na přelomu let 2024 a 2025, už jsem věděl, že u pražských hasičů končím. A chtěl jsem si jako vyšetřovatel ještě dát poslední směny – zrovna na Štědrý den. A i tehdy se objevovaly případy s prskavkami. Lidé říkali: My víme, že se to nemá, slyšeli jsme to mockrát, ale nám se to nikdy nestalo, tak jsme to prostě udělali. A teď už to nikdy neuděláme. A to opravdu bývají velké požáry.
To jsou totálky? Ve smyslu, že je celý byt na odpis?
Určitě. Ten Štědrý den, co jsem zmiňoval, jsme měli v Praze tři požáry vánočních stromků. Minimálně obývací pokoje byly kompletně zničené, na totální rekonstrukci. Jsou to škody za statisíce až miliony – kvůli jednomu stromku.
Za jak dlouho od chvíle, kdy chytne stromek, může shořet celý obývák? Chápu, že záleží i na materiálu.
Je to hodně otázka materiálu. Ale hlavní problém je, že ten požár se vlastně nedá uhasit. Nestačíte zareagovat.
Požár stromku trvá jen několik vteřin. Když si to někdo zadá na YouTube, stačí hledat požár vánočního stromku nebo si to zadat v angličtině a uvidí plno videí. Během deseti vteřin je strom v plamenech. Pak spadne, zapálí dárky, sedačku, záclonu. Většinou je totiž stromek postavený někde na kraji místnosti. Začne to hořet a pro lidi je to prakticky neuhasitelné. Nejen kvůli rychlosti, ale i kvůli kouři. My tomu říkáme zplodiny hoření a ty znemožní být v místnosti. Takže lidé vlastně dělají to jediné správné: utíkají. A pak už to hoří. Hasiči se snaží přijet co nejrychleji, ale i když to trvá třeba deset minut, během té doby požár zničí velkou část bytu.
Jsme v podcastu pojišťovny a nedávno jsme řešili případ, kdy kvůli chybné instalaci biokrbu vyhořel skoro celý byt. Máte nějaký tip, na co si dát pozor, když to člověk nemá přímo ve svých rukách? Jak si to ohlídat?
Lidé obecně nečtou návody. Přiznám se, že ani já moc nečtu návod. Ale v tomhle případě bych si ho rozhodně přečetl. Bezpečnostní upozornění tam bývají. Byl bych i proto, aby výrobci tyhle bezpečnostní instrukce zjednodušili. Aby to člověk opravdu přečetl, nebo se aspoň podíval na obrázky. Někdy jsou totiž ty návody zbytečně složité, plné povinných informací, které vás rychle odradí. Kdyby to u nebezpečnějších zařízení bylo udělané víc graficky a srozumitelně, určitě by to pomohlo.
Co se týče biokrbů, pamatuju si i fatální požáry. V jednom případě přišel člověk o život. Udělal zásadní chybu – doléval hořlavinu ve chvíli, kdy krb hořel. To je úplně základní pravidlo, které bývá ve všech bezpečnostních pokynech: dolévat se smí jen tehdy, když je plamen zcela zhasnutý.
Takže číst návody a používat zdravý rozum. Když pracuju s něčím, co je hořlavé, a blízko toho je plamen, je to extrémně nebezpečné. Může dojít k požáru. To jsou případy, kdy lidé třeba na chalupě používají petrolejku, protože jim to přijde romantické. Jenže pak vezmou líh nebo petrolej a dolévají ho přímo vedle hořícího knotu a plamen je pár centimetrů daleko. A to jsou momenty, kdy si člověk říká, proč to ten člověk udělal? Vždyť je přece jasné, že se to takhle nedělá. Ale chyba je často právě v tom, že se to podcení.
Mně taky přijde spousta věcí úplně jasných. Na druhou stranu, třeba takový už snad vyvrácený mýtus, že když mi vzplane horká pánev s olejem, mám na ni nalít vodu... to se pořád děje.
Občas se to pořád děje. A teď to opravdu uveďme na pravou míru, nedělejte to. Nikdy nelejte vodu na hořící nebo rozpálený olej. Voda s olejem zareaguje, dojde k prudkému vzedmutí a ještě většímu plameni, který může zapálit celou kuchyň.
Lidé to občas dělají, ale nemám jim to úplně za zlé. V tom šoku, kdy člověk vidí plameny, si prostě řekne, že je uhasí tím, co má po ruce. Jenže správná reakce je zamezit přístupu vzduchu. Vzít větší pokličku a přiložit ji na pánev. Upustit ten oheň.
Dneska se dá za pár set korun pořídit hasicí deka. Říká se jí taky hasicí rouška. Je nehořlavá, napuštěná speciální látkou. Stačí ji přehodit přes pánev a je to vyřešené.
Při větších požárech lze použít i hasicí přístroj, ale ne vodní. Práškový je nejrozšířenější a bývá na chodbách domů. I ten ale někdy nadělá víc škody než užitku. Na malý plamínek bych práškový hasicí přístroj určitě nepoužíval.
Jak se tedy v krizi rozhodovat?
To je samozřejmě těžké, ale někdy opravdu stačí málo. Napustit půllitr vody a uhasit kus hořícího vánočního věnce na stole. Není nutné hned běžet pro šestikilový hasicí přístroj a stříkat prášek po celém bytě. Ten nepořádek potom nestojí za to.
Rozumím, že to může být stresující, ale minimálně je lepší udělat něco než nic. Třeba kastrol s vodou a polít sedačku, na kterou spadla svíčka. Zvlášť když hoří kousek větvičky nebo malý polštář.
Pokud jde o elektřinu, lidé se bojí. A oprávněně. Elektrické zařízení pod napětím by se nemělo hasit vodou. Ale zase, když člověk má po ruce jen vodu a požár je malého rozsahu, třeba vyšlehne plamínek ze zásuvky, tak bych se nebál vzít hrníček s vodou a z dálky to chrstnout. Tím vyhodíte pojistky, což je v tu chvíli žádoucí. Pokud si nevzpomenete, že máte vypnout jistič u dveří, ten hrnek vody to klidně vyřeší. Vím, že teď někteří odborníci budou koulet očima, ale lepší než nic…
- Nechte se vtáhnout do dalšího povídání požárního vyšetřovatele Martina Kavky, který ví, jak rychle se všechno může změnit a proč být radši připraven.