Pane doktore, každý rozhovor se snažím začít trochu odlehčeně. Vím, že doba není jednoduchá a je velmi těžké vést vyrovnaný život, ale přece jenom to zkusme z jiného soudku. Jaký je Váš nejoblíbenější hoax anebo mýtus o vakcínách a očkování?

Těžko říct, jestli může být nějaký hoax vůbec oblíbený. Samozřejmě, rozum se pozastavuje nad těmi, které mluví o nějakých čipech. To už je tak mimo realitu, že se tomu musím smát. No bohužel, pokud to může způsobit obavy z očkování, k smíchu to není. Stále je to však něco z kategorie absolutních absurdit.

Asi se shodneme na tom, že právě tato doba zvýrazňuje potřebu ověřování informací. Už jen proto, že internet a sociální sítě jsou v tomto extrémně nebezpečné. Pojďme k jakémusi prvopočátku. Vědecko-fantastická literatura nebo Robin Cook už před lety avizovali, že může přijít nějaká pandemie nebezpečná pro lidstvo. Naproti tomu, překvapila vás vědce celá situace okolo covid-19, nebo to svým způsobem jde podle nějaké stanovené šablony?

Překvapila i nepřekvapila. Je to všechno relativní, protože to není jenom o nějakém science fiction. Odborníci se už mnoho let shodují na tom, že nějaká pandemie přijde. Otázkou tedy nebylo jestli přijde, ale kdy přijde. I když je pravda, že historicky největší obavy vždy vyvolávala chřipka, přesněji virus chřipky. Problém je, že lidé si často neuvědomují, že ten pojem „chřipka“ se u nás používá jako souhrnný název pro jakékoliv prochladnutí spojené se zánětem dýchacích cest a vysokou horečkou. Chřipku však ve skutečnosti způsobuje přímo virus chřipky a při tom je množství jiných virů, které způsobují podobné onemocnění. Je ale pravdou, že samotný virus chřipky má velký potenciál ohrozit celý svět nějakou další pandemií tak, jak to teď vidíme při novém koronaviru.

Takže s pandemií odborníci určitě počítali. Na druhou stranu si myslím, že to, jak to dopadlo s koronavirem, každého překvapilo. Nikdo nepočítal až s takovým průběhem, jaký vidíme teď. Momentů překvapení bylo moc. Ten nejdůležitější přišel asi hned na začátku, když jsme si uvědomili, že tohle není SARS. Že tohle není to, s čím máme zkušenost a co by se podařilo úspěšně zastavit striktními izolačními a karanténní opatřeními. V tomto případě se to nepodařilo, protože virus je mnohem infekčnější, je o hodně schopnější se šířit. Původní SARS přeci jen nebyl zdaleka tak schopný se množit přímo v hrdle v čase, kdy člověk ještě nepociťoval žádné příznaky. Díky tomu se izolace nemocných a karanténa kontaktů ukázala jako dostatečné řešení. Prvním překvapením pro nás bylo tedy to, že tohle bohužel teď nestačí. Druhé překvapení určitě přišlo v souvislosti s masivním příchodem nových variant.

Pojďme se teď trochu hlouběji věnovat samotným vakcínám a očkování. Pro celý svět představují záchranu, která, jak pevně věříme, vyřeší celý problém. Vědecká obec zareagovala velmi pohotově. Vakcíny byly vyrobené rychle. Pro někoho možná až příliš rychle. Zkuste nám říct, v čem spočívá samotný proces výroby vakcíny.

Ano, mohlo by se zdát, že byly k dispozici až příliš rychle, což někdo využívá jako argument proti očkování. Přitom přesně to jsme přece chtěli. Přesně to, aby byla vakcína dostupná velmi rychle, v čase pandemie potřebujeme. Já mám momentálně spíš pocit, že dostupná příliš rychle není. Musíme zmínit, že tyto technologie, které byly teď použité, nabízejí skutečně nejnovější generaci vakcín. Jde o ty nejmodernější technologie, což není náhoda. V žádné případě však nejde o úplně nové technologie. Tyto technologie se prosadily, protože umožňují velmi rychlé přizpůsobení se na nový virus nebo na patogen. Umí na ně rychle reagovat.

Pokud za momentálně dominující technologii považujeme mRNA vakcíny a adenovirové vektorové vakcíny, víme, že vývoj ani jedné z těchto technologií nezačal v lednu 2020. Dříve existovalo množství iniciativ na různých úrovních, které se věnovaly právě vzniku nových technologií na vývoj vakcín se zaměřením na to, aby byly schopné velmi rychle reagovat. Také zkratky jako CEPI nebo GAVI, to všechno byla nějaká konsorcia, dokonce koalice států a různých nadací nebo nadnárodních organizací, které se možná nesnažily vyvíjet nové vakcíny jako takové, ale spíše technologie, díky kterým se ty vakcíny dají velmi rychle vytvořit. Takže to není tak, že by technologie byly úplně nové, právě naopak. Teď sklízíme ovoce toho, že se řešení začalo vyvíjet už o dost dřív. Například adenovirové vektorové vakcíny byly poprvé masivněji nasazené v souvislosti s epidemií eboly v západní Africe roku 2014 a 2016. Momentálně se používají v módu tzv. ring vaccination, tedy jakéhosi prstencového očkování, který se při ebole dá využít. Míra přenosu u ní není až tak vysoká jako při koronaviru. Takže všechny identifikované kontakty pozitivních osob se očkují a funguje to. Máme tedy příklady, že takové technologie jsou reálně využívané.

Je pravda, že mRNA vakcína je první, která byla teď schválena. Bohužel je mimořádná doba, která vyžaduje mimořádné kroky. Každá technologie byla jednou schválená poprvé. A teď si to situace vysloveně vyžadovala. V této chvíli se ukazuje, že mRNA vakcína nemá ani náznakem nějaké problémy, co se týká bezpečnosti.

Konspirační scéna reaguje speciálně na mRNA od firem Pfizer a Moderny. Tvrdí se, že by dokonce mohly narušit anebo upravit naši DNA. Na jakém technologickém principu funguje? Zkuste to přiblížit.

Nejdříve si musíme jasně říct, co zkratka mRNA vlastně znamená. To malé „m“ představuje messenger, tedy jakýsi „posel“, a RNA je ribonukleová kyselina. To je molekula, která za normálních okolností neustále vzniká v každé buňce našeho těla a to vždy, když buňka potřebuje produkovat nějakou bílkovinu. Veškerou genetickou informaci o tvorbě bílkovin máme uloženou v naší DNA, tady v našem genomu. DNA si tedy můžeme představit jako kuchařku, ve které se nachází recepty, na základě kterých se nejdříve vytvořily mRNA. Ta je potom přímou součástí tvorby bílkovin.

Tyto vakcíny jsou postavené na následném principu. Pokud se nám podaří dostat do nitra buňky mRNA, které kódují bílkovinu přímo z povrchu viru (výčnělkovou, tzv. spike protein), zajistíme, že naše buňky začnou tento spike protein samy tvořit. Tím vlastně buňky vypadají, jakoby byly infikované. V infikovaných buňkách by se totiž spike proteiny tvořily taky. Dostávaly by se i na povrch buněk anebo by z nich byly uvolňované. Takže díky této vakcíně jakoby imitujeme v buňce infekci. Buňky se našemu imunitnímu systému navenek zdají jako infikované a imunita na ně reaguje. Tím vlastně nastává prvotní trénink našeho imunitního systému, díky kterému už bude později při příchodu pravé infekce připravený. Takže vakcíny svým způsobem skutečně indikují přirozenou imunitu proti viru. Vakcína není něco chemického, co nám zůstává v těle a co se nějakým způsobem na virus váže. Není. My vlastně imunitnímu systému dáme podnět, aby se nanečisto naučil reagovat na infekci. Díky tomu, když přijde den D a s ním pravý virus a infekce, je proti nim imunitní systém připraven s o hodně lepšími zbraněmi.

Co se týče zmiňovaných rizik mRNA vakcín, nutno říct, že za normálních okolností je mRNA v buňce velmi rychle degradována. Existuje jen velmi krátce. To je dané tím, že pokud chceme, aby buňka nějakou bílkovinu tvořila, samozřejmě musí obsahovat nějaký mechanismus, který zajistí i ukončení procesu. A to se neřeší tím, že by se tvorba bílkovin nějak aktivně zastavovala. Toto zabezpečuje právě fakt, že mRNA je z buňky velmi rychle odbourávána, tedy jakmile přestane její syntéza (přestane se tvořit), zároveň přestává i produkce bílkovin.

Životnost mRNA byl ve skutečnosti technický problém. Aby vakcíny fungovaly, nejdříve bylo potřeba docílit, aby zůstavaly v buňkách déle. Nakonec se to řešilo určitou úpravou obou konců mRNA tak, že se stala stabilnější. Potom v buňkách vydržela delší dobu a spike proteinu se produkovalo více. Ve skutečnosti tedy nebyl problém to, že vakcína v těle zůstává dlouho, právě naopak. mRNA byla za normálních okolností z buněk odstraněna až příliš rychle. Přelom ve vývoji mRNA vakcín spočíval právě v tom, jak docílit, aby nám v těle zůstaly alespoň o trochu déle. Momentálně se předpokládá, že se v našich buňkách udrží asi týden, nebo spíš jen několik dní. Ve své podstatě to není možné už z toho důvodu, že se vyskytují v rámci buňky někde jinde, jako DNA (DNA je v jádru, zatímto mRNA v cytoplazmě). Takže to není možné ani prostorově, ani z hlediska žádného mechanismu. mRNA jednoduše neumíme začlenit do DNA genomu. To skutečně nehrozí.

Možná je však potřeba vysvětlit, že i kdyby k tomu náhodou došlo, musíme si uvědomit, že by se jednalo o striktně lokální proces. mRNA se do buňky dostává přímo v místě vpichu, takže pokud by i DNA nějakým zázrakem měla být integrovaná do genomu, což není, tak bude integrována ve svalových buňkách někde v místě vpichu a tím to končí. Jednoduše neexistuje mechanismus, díky kterému by se všem buňkám v našem těle naráz změnila DNA. Neumíme si to představit, protože DNA by se v takovém případech musela změnit vlastně v buňkách, které jsou původním materiálem, ze kterého vznikají, tedy i naše vajíčka a spermie (pokud by se tato změněná DNA měla dostat do dalších generací, jako to popisují konspirace). Takže tato obava nemá absolutně žádný reálný podklad. Jak jsme si řekli, zaprvé proto, že mRNA se nemá jak integrovat do genomu a za druhé, pokud by se to stalo, tak by pronikla jen do těch několika milionů buněk přímo ve svalech, což by ale nemělo vůbec žádný vliv na všechny ostatní buňky našeho těla, včetně těch reprodukčních.

Na druhou stranu máme v nabídce vakcíny od firem AstraZeneca, nebo ruský Sputnik. Obě patří mezi tzv. vektorové vakcíny. Znamená to, že jsou blízké těm, které nám píchali, když jsme byli malí?

Ne, to vůbec ne. Lidi si to často neuvědomují (možná ani ti, kteří mají více vědomostí než běžná populace), že při vektorových vakcínách je sice použitý vir, ale pouze jako nosič genetické informace. Nejedná se tedy o vir, který přímo vyvolává imunitní odpověď jako při vakcínách, které byly vyvinuté už dávno a známe je z minulosti. Ano, používají se stále i takové, které obsahují inaktivovaný nebo oslabený vir, ale to není případ vektorové adenovirové vakcíny. Při ní sice taky používáme vir, ale ten slouží pouze jako nosič, který umožňuje dostat do těla genetickou informaci jako v mRNA vakcíně – informaci pro tvorbu spike proteinu. Používá se adenovirus, který je pro člověka úplně neškodný a nanejvýš upravený tak, aby nebyl schopen vytvořit nové virové částice, tedy žádnou informaci do nitra buňky. Takže vir je skutečně jen nosič, jehož úlohou je dostat genetickou informaci dovnitř buňky. Jakmile se tam dostane, není schopen vytvořit novou infekci, takže se tam nikdy žádná nerozběhne. Principiálně to není technologie příliš odlišná od té, kterou známe u mRNA. Je to podobné, pouze je použit jiný nosič. U mRNA vakcíny je to přímo mRNA v lipidické nanočástici. Tedy taková, které ulehčuje přechod přes naši buněčnou stěnu. A v případě adenovirového vektoru zabezpečuje přechod genetické informace dovnitř buňky ten virus.

Ze starších vakcín, které obsahují inaktivovaný nebo oslabený virus se dodnes používá například vakcína proti viru klíšťové encefalitidy, kde se nachází kompletní inaktivovaný virus. Podnětem pro imunitní systém je tady ten stejný vir, proti kterému se snažíme chránit. Je pouze do těla dodávaný už inaktivovaný, tedy zneškodněný. Imunitnímu systému poskytne impuls, na který má zareagovat, aby byl později lépe připravený. V některých vakcínách jsou dokonce používány i živé viry, které jsou nějakým způsobem oslabené. To je například vakcína proti žluté zimnici. Je to historicky velmi stará vakcína. Při jejím vývoji bylo stejným laboratorním způsobem navozeno oslabení viru. Jelikož se v praxi potvrdila jako velmi dobrá, používá se neustále. Dnes by možná taková vakcína už nepřišla, ale roky úspěšné praxe umožnily, že se stále aplikuje. V dnešní době máme tedy i takové vakcíny – s inaktivovaným nebo oslabeným virem.

Naznačil jste nežádoucí účinky. Lidi přirozeně mají strach a obavy. Co všechno nám hrozí? Máme se bát?

Nežádoucí účinky bych také rozdělil na dvě skupiny. Jsou takové, které možná lidi vylekají, protože mohou připomínat samotné onemocnění. Nejčastěji to je horečka, bolest hlavy nebo únava, což jsou vlastně příznaky na začátku onemocnění. Tyto příznaky dokazují, že spoustu z nich často nezpůsobuje samotný vir, ale spíše reakce na něj. A to je přesně ten případ. Takže jakmile mám po vakcíně mírnou horečku, bolesti hlavy nebo únavu, v podstatě mě to může uklidnit, protože vidím, že vakcína vážně zabrala. To, co cítím, je pouze reakce imunitního systému na ni. To mi dává jistotu, že imunitní systém vakcínu opravdu zachytil a jakmile dojde ke skutečné infekci, můj organismus bude připravený. Tyto nespecifické vedlejší účinky jsou tedy vlastně nepřímým potvrzením, že imunitní systém reagoval. Je to samozřejmě nepříjemné, ale myslím si, že vzhledem k tomu, že nám to zabezpečí ochranu proti skutečnému onemocnění, je to něco, co bychom neměli mít problém akceptovat. Pokud bych měl takové příznaky i 2 až 3 dny, stále to beru jako fantastickou cenu za to, že nedostanu skutečný covid-19 se všemi příznaky, které zahrnuje. Myslím si, že několik dní diskomfortu je stále velmi výhodná cena za ochranu, kterou dostaneme.

Potom jsou tady obavy i z jiných typů vedlejších účinků a tomu velmi dobře rozumím. Jde o něco, čemu se říká autoimunitní onemocnění. Je to téma, které je velmi těžké a komplexní. Výzkum v této oblasti probíhá. Je velké množství studií, které často mají i protichůdné výsledky. Při autoimunitním onemocnění jde o to, že náš imunitní systém začne reagovat vůči něčemu, co se normálně vyskytuje v našem těle a začne to poškozovat. Podle výzkumů probíhajících v souvislosti s vakcínami se zdá, že určitá souvislost mezi některými vakcínami a autoimunitními onemocněními se může objevit. Většina studií to nepotvrzuje, ale našly se i takové, kterým se to podařilo. Tady je nutné říct, že jakmile se něco takové děje, většinou je to při infekcích, které jsou samy o sobě spojené s možností autoimunitního onemocnění. Asi nejčastěji je to spjaté s virem chřipky, kdy se často uvádí, že virus chřipky nezodpovídá za vznik nějakého autoimunitního onemocnění, ale může být jeho spouštěčem. Autoimunitní onemocnění se často projeví po tom, co lidé překonali nějakou chřipkovou infekci. V tom případě, pokud má samotný virus takový potenciál, teoreticky ho může mít i vakcína proti tomu viru. Ne kvůli vakcíně jako takové, ale proto, že problém způsobuje ten původce. Tady je nutné jednoznačně zmínit, že pokud by taková souvislost najednou byla například při viru chřipky v souvislosti s pandemickou vakcínou, tak zvýšený výskyt těchto autoimunitních onemocnění byl zaznamenán v krátkém čase po očkování a přitom šlo jen o několik individuálních případů.

Jako příklad bych uvedl tzv. GBS (Guillain-Barré syndrom), který se pojil s poslední epidemií způsobenou zvýšeným výskytem ZIKA viru. Zvýšený výskyt tohoto syndromu byl zaznamenán v průběhu jednoho, maximálně dvou měsíců od očkování. A ten nárůst byl o 1 – 3 případy na 1 milion zaočkovaných. Vzhledem k současné situaci je nutné říct, že za 1 – 2 měsíce od zaočkování už máme obrovské kvantum (miliony) lidí, kteří ho absolvovali a nic takového zatím popsáno nebylo. Nějaký masivní nárůst těchto autoimunitních komplikací nebyl zaznamenán. Takže se zdá, že používání aktuálních mRNA ani vektorových vakcín není vůbec spojené s výskytem autoimunitních onemocnění. Možná i díky tomu, že se při nich pracuje jen se spike proteinem a ničím jiným. Lidi by tedy měl paradoxně uklidnit fakt, že očkování, bohužel, neprobíhá tak rychle, jak bychom chtěli. Než přijdu na řadu, budou mít v sobě vakcínu až stovky milionů lidí. Pokud by tedy měl nastat problém s autoimunitními onemocněními, dávno bychom o něm věděli.

Co se týče samotné účinnosti vakcín, výrobci deklarují 90 % anebo dokonce přes 95 %. Zároveň je ale potřeba připomenout několik otazníků. Například nevíme, jak dlouho bude vakcína účinkovat. Můžeme očekávat každý rok přeočkování?

V této chvíli nám nezůstává nic jiného, než zůstat trpěliví a počkat si na další studie. Ty informace, které teď přicházejí, nejsou totiž úplně jednoznačné. Přibývají takové studie, které tvrdí, že díky současným vakcínám v podobě, v jaké jsou nyní a zejména díky druhé dávce, vyvolávají v dostatečné míře i buňkovou imunitu. Ta je méně specifická a je jakoby více zkříženě reagující na různé nové varianty. Z toho vyplývá, že vakcíny, které máme, by tak či tak měly stačit. Současně však přibývají i studie zaměřené na protilátkovou odpověď. Tu umíme snadněji měřit, takže jich je víc. Tyto studie ukazují, že protilátky vytvořené u zaočkovaných lidí jsou proti novým variantám jakoby méně účinné, mají slabší schopnost neutralizovat vir. V této chvíli tedy není jednoznačně jasné, zda bude nutná nějaká aktualizace, updatování vakcíny, která by přímo obsahovala ty nové varianty. Ale, pokud by to tak bylo, stále to považuji za úžasný nástroj. To, že taková možnost vůbec je a že nezůstaneme bezbranní. Momentálně se vakcíny, mRNA i vektorové, dají velmi rychle aktualizovat. Proces změny genetické informace přímo ve vakcíně je dnes celkem rychlý. Výrobci sami deklarují, že v podstatě v průběhu 2 až 3 týdnů umí přejít na novou variantu a myslím si, že v této chvíli určitě testují i nové varianty vakcín. Takže já v tom určitě vidím výhodu. Pokud se ukázalo, že další dávka je nevyhnutelná, tak díkybohu, už máme k dispozici technologie, které nám umožňují vakcíny v případě potřeby rychle vylepšit. A také je výborné to, co jsem už zaznamenal v médiích – že regulační úřady při vytváření těchto nových verzí už nebudou vyžadovat úplně kompletní proces schvalování. Podobně jako při chřipce, proti které je každý rok nová vakcína a není potřeba ji pokaždé validovat v klinických studiích, protože technologie je už akceptovaná.

Teď položím trochu zrádnou otázku. Představte si, že vcházíte do očkovacího centra a máte na výběr ze všech aktuálních vakcín. Kterou byste si Vy osobně vybral?

(smích) No, neumím si to ani představit. Je to vážně těžké rozhodování, protože nemám výhrady ani vůči mRNA vakcíně, ani vůči adenovirové vektorové. Přiznám se, že my jsme pracoviště, na kterém se rutinně testuje, tedy už naočkovaný jsem a bral jsem takovou, která byla k dispozici. V ten moment to byla vakcína od Pfizeru. Ale vůbec bych neváhal ani u Astry. Určitě bych vždy preferoval takovou, která prošla celým registračním procesem a schvalováním v Evropské lékové agentuře.

Většina planety je samozřejmě netrpělivá, protože poptávka po vakcínách je miliardová a pokud spěcháme s přeočkováním, tak je potřeba dvojnásobně víc. Teď položím otázku úplně nejamatérštějším způsobem. Co je tak komplikované na samotné výrobě? Navenek to vypadá, jako malá flaška s trochou tekutiny.

Komplikovaný je na tom už samotný fakt, že je to něco, co pícháme do lidského těla a zavádíme to zdravým lidem. Musíme si být absolutně jistí, že se nestane nic, co by mohlo ohrozit zdraví lidí. Takže nároky na bezpečnost a čistotu jsou ty nejvyšší, jaké vůbec mohou být. I o tomto jsou ty současné problémy s výrobními kapacitami. Jedna věc je vymyslet vakcínu, tj. vyvinout, jak bude vypadat. Věc druhá je produkovat ji potom v obrovském množství tak, aby byla dodržena všechna kritéria kvality a čistoty. Zároveň, aby dávky byly vždy stejné a měli jste jistotu, že vždy dostanete to samé, je určitě velmi náročné. O tom nepochybuji a vyžaduje to skutečně velmi profesionální organizaci celého procesu.

Samotní výrobci jsou vlastně obrovské společnosti zalistované na burze. Točí se tam miliardový byznys. Na druhé straně jsem zachytil informaci, že vzhledem k tomuto tlaku, bude za nějakého půl roku pravděpodobně na trhu přebytek vakcín.

Kéž by byl. Vůbec bych se nezlobil. Je nutné zmínit, že situace s velkými firmami vůbec není černobílá. Lidé mají tendenci z nich dělat nějaké ztělesněné zlo i proto, že jsou za tím velké zisky. Je jasné, že tyto firmy to nedělají jen z nějakého lidumilství. Na druhou stranu bez těchto velkých nadnárodních konceptů je velmi těžké vyvinout globálně dostupnou vakcínu. Zatím vidíme, že je to vždy o spolupráci těchto společností s nějakou biotechnologickou firmou, nebo akademickou institucí, která udělá ten první krok, tj. vyvine vakcínu. Pokud má dojít až ke klinickým zkouškám a vstupu na trh, bez těchto velkých hráčů to v podstatě není možné. Například víme, že Oxford spolupracuje s AstrouZeneca nebo firma BioNTech s Pfizerem. Takže alespoň já to vnímám tak, že o velkých firmách si můžeme myslet, co chceme, ale stále bychom bez nich jako lidstvo nebyli schopni v takové obrovské míře pokrýt potřebu vakcín.

Co jsme se už dokázali naučit od lídrů v očkování? Konkrétně od Izraele, Spojených arabských emirátů anebo Velké Británie?

Velmi povzbudivé jsou hlavně zprávy z Izraele. Tím, že se tam situace zlepšuje, přibývají nejen informace o bezpečnosti vakcín (to je bezpochyby, ty máme ze všech zemí), ale už se ukazují i údaje o jejich účinnosti v reálném životě, v reálném světe. A hlavně máme už i typy dat, které se nedají získat z klinických testů. Například to, jestli jsou naočkovaní lidé chráněni pouze před onemocněním nebo zda nešíří vir dál. Takže s ohledem na reálný život začínáme mít z Izraele data, která ukazují, že skutečně začíná docházet k zásadnímu snižování intenzity přenosu. A Izrael se díky tomu vrací do normálu. Jsou tak naočkované tuším už tři čtvrtiny obyvatel a postupně tam uvolňují opatření. Mohou si to dovolit právě proto, že nové počty případů tam zásadně klesají.

Myslím, že budu mluvit za mnohé, že díky očkování vidíme světlo na konci tunelu. Mají ale být výstrahou všechny mutace - britská, jihoafrická, brazilská? Je tohle reálná obava?

Ano, tyto nové varianty určitě změnily pandemii. Daly jí nový rozměr, novou dynamiku. Jsou obrovskou komplikací a nanejvýš v této chvíli o nich máme různé protichůdné informace. Na jednu stranu jsou ty obavy, například že jihoafrická nebo brazilská varianta je ve zvýšené míře imunní vůči reakcím vytvořených u naočkovaných lidí. Na druhou stranu i navzdory snížené účinnosti klinické zkoušky probíhající přímo v jižní Africe ukazují, že stále dokážou dostatečně účinně zabránit těžkým případům vyžadující hospitalizaci. Takže ještě není nic ztracené a současné verze vakcín možná budou dostatečné alespoň z tohohle hlediska. Obrovským pozitivem by bylo už to, kdybychom dokázali ulevit zdravotnickému systému. I kdyby se ukázalo, že stále přicházejí další nové varianty a jsou více a více odolné vůči vakcínám, je tu vzpomínaná možnost vytvářet nové upravené verze vakcín. Pro někoho to může být důvod nad vším mávnout rukou a říct si, že to nemá smysl. Já si však stále myslím, že mít v rukách zbraň v podobě vylepšených vakcín, je stále obrovské pozitivum. Kdyby každoroční přeočkování mělo znamenat konec pandemie a návrat k normálu, určitě to stojí za to.

To jsou rozhodně dobré zprávy. Pane doktore, na závěr bych zmínil, že všechno zlé je k něčemu dobré. Jedno z pozitiv pandemie je, že zpopularizovala slovenskou (a českou) vědu. Rád bych se ještě zeptal, zda i Vy pociťujete zvýšený zájem veřejnosti o výsledky své práce, která předtím byla často neviditelná, možná i přehlížená.

Určitě ano. Určitě to vnímám. Vidíme to například na obrovském prostoru v médiích a také na váze, která je našim slovům dávána. Chápu to jako velmi zásadní zlom ve vnímání naší práce s veřejností. Samozřejmě ale z obou stran - z té pozitivní i negativní. Mnoho lidí to bere pozitivně. Zároveň, bohužel, nastává i opačný efekt, kdy si nás lidé spojují s pandemií a se všemi negativy, které přinesla. Několik z nás zaznamenalo i takové reakce. Ale všeobecně jsem určitě přesvědčený, že pandemie ukázala veřejnosti a společnosti jedno – jaký význam věda má. Proto doufám, že nám to i v budoucnu pomůže dělat věci lepšími a věda získá ještě o něco větší prostor.

Panovi doktorovi Klempovi přeji spoustu energie a přidávám dvojnásobné poděkování za úžasnou práci. Svým čtenářům zase přeji mnoho úsměvů a zejména svěží mysl.